Geert Wilders označil brexit za den vítězství. Dal jej do souvislosti s referendem o asociační dohodě s Ukrajinou, kterou Nizozemci v dubnu odmítli, a podotkl, že zažíváme „vlastenecké jaro" Evropy. Zároveň si vytyčil za cíl vyvést svou zemi z Unie v rámci tzv. nexitu. Na rozdíl od situace v dubnu však podle nizozemského zákona o referendech nelze vyvolat hlasování o rozhodnutích, která byla již učiněna parlamentem.
Jediná cesta k vypsání referenda je případné Wildersovo vítězství ve volbách konaných na podzim roku 2017.
Případné referendum o nexitu by tedy musely schválit obě komory parlamentu. Padesát šest tisíc podpisů sesbíraných v posledních dnech a volajících po obdobném poradním referendu nebylo vzato nikým na vědomí.
Politická scéna je roztříštěná
Sám Wilders navrhl v parlamentu vypsání referenda v úterý 5. července. Ze 150 poslanců jej podpořilo jen 14 zástupců zvolených za jeho hnutí. Jediná cesta k vypsání referenda je tedy případné Wildersovo vítězství ve volbách konaných na podzim roku 2017. Ačkoli jeho strana PVV momentálně vede průzkumy veřejného mínění, nedosáhne v projekci volebních modelů na více než 23 křesel ze 150.
Nizozemská politická scéna je v současnosti nesmírně fragmentovaná a bez jasného favorita. Je ovšem velmi pravděpodobné, že proevropské strany zaujmou více než dvě třetiny křesel a premiér Mark Rutte se nejspíše bude muset pokusit sestavit širokou středopravou koalici opírající se o křesťanské demokraty a liberály. Ani taková trojkoalice však podle nynějších průzkumů nedosahuje potřebné poloviny křesel.
Nizozemsko bez britských spojenců
Nizozemská vláda a firmy brexitu hluboce litují. Obchodní styky mezi oběma zeměmi jsou již tradičně velmi silné, blízcí si byli i pravicoví premiéři Mark Rutte a David Cameron. Rutte nyní přichází o klíčového spojence v otázkách prohlubování vnitřního trhu, sjednávání obchodních dohod s třetími zeměmi (včetně kontroverzního TTIP) a především vyvažování francouzsko-německého tandemu.
Je také nanejvýš pravděpodobné, že Wilders nyní kromě islamofobní rétoriky, což byl ústřední motiv jeho politiky, podle nejnovějších vyjádření na Twitteru nejspíše osloví elektorát i patosem národovectví a „vyvazování se z okovů Bruselu".
V nejbližších letech se tedy pravděpodobně nikdo nemusí obávat nexitu. Lze však očekávat politickou nestabilitu v Haagu, pravděpodobně i další menšinový kabinet. S takovým scénářem má Nizozemsko a sám Rutte špatnou zkušenost – jeho první vláda byla právě menšinovým kabinetem opírajícím se o podporu Wildersovy PVV. Nemožnost jakékoli spolupráce s touto stranou však vedla v polovině volebního období k předčasným volbám, z nichž vzešla současná velká koalice.
Žádoucí spolupráce s V4
Slabá menšinová vláda by s absencí Velké Británie jen stěží vykonávala potřebnou funkci konstruktivního kritika federalizačního proudu v čele s Německem, Francií a Junckerovou komisí, což je nyní i nizozemská role. Tato varianta je signálem i pro středoevropské země zastávající opatrnější pozici k dalšímu prohlubování integrace.
Nizozemsko a státy Visegrádu by měly prohloubit svou spolupráci na evropské úrovni, přejí-li si zachovat svůj současný vliv v Unii.
Bohaté Nizozemsko platí do rozpočtu EU nejvyšší příspěvek na obyvatele, dlouhodobě oponuje vydávání společných dluhopisů a i přes citelný dopad uprchlické krize na svém území se staví kriticky k systému stálých uprchlických kvót.
Pro Holanďany navíc Evropská unie symbolizuje především jednotný trh a možnost sjednávat ambiciózní obchodní dohody s třetími zeměmi. S ohlášeným odchodem Londýna by tedy právě Nizozemsko a státy Visegrádu měly prohloubit svou spolupráci na evropské úrovni, přejí-li si zachovat svůj současný vliv v Unii.