Obří stůl, prohýbající se pod tíhou nejrůznějších senzitivních materiálů... Kdo někdy v minulosti měl možnost navštívit pracovnu miliardáře Andreje Babiše, jistě si vybaví právě takovýto obrázek. A to už z dob, kdy koncern Agrofert ve vlastnictví nynějšího vicepremiéra byl podstatně útlejší, nepříliš známý a sídlil na pražském Žižkově v Roháčově ulici. Odkud všechny ty složky pocházely, lze jen spekulovat. Ale už v té době trpěl AB zvláštní obsesí zabývat se „ľuďmi, ktorí kradnú". Kdyby existoval nějaký úřad pro vyšetřování zločinů kapitalismu, Babiš by jistě chtěl být jeho ředitelem. A možná i zadarmo.

Snad proto se kdysi sblížil s někdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem a tato slabost pro „potírání kriminality" u něj přetrvala do dnešních dnů. Asi by to mohlo být pokládáno i za úctyhodný koníček, kdyby získané informace zároveň nepoužíval ve vlastní prospěch, ke kriminalizaci svých konkurentů. A to se bezpochyby dělo, existuje o tom řada svědectví. Majitel Agrofertu měl po celá léta mezi policajty i v justici své lidi, kteří dokázali ohlídat jeho zájmy. Nebýt toho, byl by nyní podstatně chudší.

Tím má být řečeno jediné: Jestliže dnes Andrej Babiš vede svatou válku za nezávislou policii a nezávislé státní zastupitelství, jde z jeho strany o dost trapný vtip. Dlouhá léta totiž přispíval k tomu, aby orgány činné v trestním řízení závislé byly. Závislé na oligarších jako je on. A lepší to být v jeho podání sotva může – šedesátiletého člověka už nepředěláte.

Jako v KLDR

Nynější koaliční válka o reorganizaci elitních policejních útvarů ale není bojem mezi černými a bílými. To, co předvedli lidé z policejního prezídia a co se snaží veřejně hájit ministr vnitra Milan Chovanec z ČSSD, by asi neobstálo ani v KLDR. Vytvořit přes noc nové organizační schéma s tak dalekosáhlými důsledky pro vyšetřování nejzávažnějších zločinů – bez konzultace, bez diskuse s kýmkoliv – je hodno autoritářského režimu. Nějak takto se možná ujímá moci jihoamerická junta. Chovanec, záměrně provokující, v tomto směru není důvěryhodnější než Babiš.
Překotný způsob spojování protikorupčního a protimafiánského útvaru by měl jediný ospravedlnitelný důvod: válka mezi policajty už nabrala takových obrátek, že jsou podkopávány samotné základy demokratického zřízení a právního státu. A takové náznaky zde samozřejmě vidíme, ačkoliv o tom v této diskusi zatím nepadlo ani slovo.

Kdyby existoval nějaký úřad pro vyšetřování zločinů kapitalismu, Babiš by jistě chtěl být jeho ředitelem. A možná i zadarmo.

Česko potřebuje nezávislou policii, potřebuje jako sůl i nezávislé státní zástupce. Ale není jisté, že tuto nezávislost dnes ještě reprezentují lidé jako šéf protimafiánského ÚOOZ Robert Šlachta, šéfové státních žalobců Lenka Bradáčová, Ivo Ištvan a Pavel Zeman. To, že se v celé věci nechali Babišem a jeho médii zatlačit do role figurantů hnutí ANO, je trestuhodné a znevěrohodňuje je to pro další práci.

Organizace policie je druhotná

Plukovník Šlachta je jistě extrémně pracovitý policajt, patrně i vnitřně poctivý, ale nad faktickými výsledky jeho dosavadní činnosti se už dávno vznášejí otazníky. Jeho dosud největším majstrštykem bylo, že pomohl shodit Nečasovu vládu (přičemž ale všichni aktéři tři roky staré teatrální razie běhají nadále po svobodě). Teď má šanci položit i Sobotkův kabinet. Už to je hezký důkaz o tom, že sám Šlachta – muž s vizáží německého metalisty – přispívá k politizaci policie. A pokud je pravda, že se v minulosti pravidelně scházel s ministrem financí Babišem, jako nezávislý policajt se definitivně odkopal.

Nezávislá policie se nepozná podle toho, zda ve své funkci setrvá Robert Šlachta či kdokoliv jiný, ani podle toho, jak je organizována. Jde vždy jen o to, zda je schopna na základě přesvědčivých důkazů dostat před soud i lidi s těmi nejdelšími prsty, byť by šlo o členy vlády a blížily se volby.