Neschopný král Adolf I.: Zemřel tak směšnou smrtí, že se mu smálo celé Švédsko
Ve Švédsku je znám jako Král, který se ujedl k smrti. Panovník Adolf I. Fridrich miloval jídlo a jeho různé kombinace. Na posezení snědl to, co čtyřčlenná rodina, a ještě neměl dost.
Neschopný král
Adolf Fridrich projevoval zájem o kralování, zároveň nevěděl, co se od takového panovníka očekává. Na hlavě mu koruna spočinula 26. listopadu 1752 poté, co po zemřelém králi Frederiku I. na několik měsíců převzal vládu. Po této „zkušební“ době byl zvolen Riksdagem v naději, že se vedení země zhostí s nadšením a velkými plány. Jenže Fridrich se po korunovaci ukázal být tou nejhorší možnou volbou - byl neschopný, měkký a zcela podřízený své choti. Prakticky veškerá úřední moc tak zůstala v rukou Švédského parlamentu.
Naskakující stížnosti jeho autoritativní manželky Luisy Ulriky Pruské ho dovedly k pokusům o posílení své pozice, ty se však vůbec nepovedly a málem ho připravily o trůn. Nakonec se spokojil s tím, co měl, moc s radostí přenechal Riksdagu a spíše se věnoval svým zálibám.
Opulentní hostiny
Měl celkem dvě: vyrábění tabatěrek a jídlo. Zatímco první ho udržovala při životě, ta druhá ho pomalu zabíjela. Hostina k snídani, obědu a večeři, pochutiny z útrob moře i souše, nezanevřel ani na alkohol. Postupně se z pohledného muže vypracoval na obézní balvan, který neznal slovo dost.
Poslední hostina byla skutečně bohatá a král si dopřál od něčeho trochu, od něčeho víc: spořádal kaviár, humra, uzené sledě, zelnou polévku a čtrnáct porcí tradičního švédského moučníku semla, to vše zapil několika lahvemi šampaňského.
Směsice pokrmů a bublinek mu spalovala vnitřnosti. Fridrich se cítil natolik těžký, že se sotva zvedl, do pokoje mu muselo pomoct služebnictvo. V posledních hodinách jeho života u něj klečel ministr Axel von Fersen a držel ho za ruku. Když obtloustlého krále 12. ledna 1771 skolila srdeční mrtvice, byl první, kdo to oznámil rodině a dvoru.