Že je válka pro Německo definitivně prohraná, bylo Hitlerovi jasné už 22. dubna. Ten den během tříhodinové vojenské konference předvedl jeden ze svých pověstných záchvatů vzteku. Z prohry vinil "zradu, korupci, lež a neschopnost dezertérů". "Přišel konec!" řval Hitler a naznačil, že mu nezbývá nic jiného, než zůstat v Berlíně a bojovat do posledního dechu.
Členové personálu se údajně pokusili diktátora přesvědčit, aby uprchl do Berchtesgadenu a nadále řídil zbylé vojenské jednotky z úkrytu v horách. Hitler ale odmítl. Rozhodl se zůstat v Berlíně a čekat na smrt.
Většina zaměstnanců byla ten den propuštěna. Zůstali jen ti nejpotřebnější a nejvěrnější, mezi nimi hrstka poradců v čele s Martinem Bormannem, osobní strážce Rochus Misch, dvě sekretářky, šéf propagandy Goebbels s rodinou a Hitlerova dlouholetá přítelkyně Eva Braunová.
23. dubna dostal Hitler překvapivý telegram od Hermanna Göringa, který byl tou dobou už v relativním bezpečí v Berchtesgadenu a vůdce žádal o souhlas s převzetím veškeré moci v Říši. Ze zprávy vyplývalo, že Hitlera už považuje za mrtvého muže. Vůdce se rozlítil a vydal příkaz Göringa zatknout.
26. dubna už bylo okolí bunkru pod palbou Sovětů. Následující noc začaly padat bomby na samotné kancléřské budovy.
Největší rána ale Hitlera zasáhla o dva dny později, když se od ministerstva propagandy dozvěděl, že jeho nejvěrnější muž Heinrich Himmler začal vyjednávat se spojenci, a dokonce jim nabídl kapitulaci německé armády. Vůdce začal řádit jako šílený. Večer nadiktoval svou závěť a těsně před půlnocí vstoupil do svazku manželského s Evou Braunovou. V té době už měl podle všeho v hlavě rozhodnuto, že v nejbližších dnech spáchá sebevraždu.
Protože ho děsila představa, že by jeho tělo bylo vláčeno ulicemi a zavěšeno na veřejném prostranství, jako se to stalo jeho spojenci Mussolinimu, Hitler vyjádřil přání být po smrti ihned spálen. Den před sebevraždou otestoval kyanidovou kapsli na své milované fence Blondi. Jedové kapsle věnoval také svým dvěma sekretářkám pro případ, že by do bunkru vtrhli Sověti. Omluvil se jim přitom, že pro ně nemá lepší dárek na rozloučenou.
Ráno 30. dubna už bylo jasné, že Hitlerův konec přijde každou chvilkou. V bunkru díky tomu začala dokonce panovat uvolněnější atmosféra. Ve dvě hodiny odpoledne diktátor poobědval špagety a zelný salát, nařídil šoférovi, aby do kancléřské zahrady dopravil 200 litrů benzínu, a pak se odebral do své pracovny. Eva, nyní už Hitlerová, ho následovala.
Hitler do poslední chvíle kyanidovým kapslím nedůvěřoval, a tak si pro jistotu navíc prostřelil hlavu pistolí značky Walther. Když se z pracovny ozval výstřel, devítiletý Goebbelsův syn Helmut zvolal: "To byla přesná trefa!" Eva si vzala jen jed, prý aby byla "krásná i v momentu smrti".
Následující den Goebbelsovi podali jed všem svým šesti dětem a sami požádali jednoho z příslušníků SS, aby je zastřelil. Zaměstnanci, včetně sekretářek, bunkr poté opustili a vydali se na cestu k západním spojencům. Většina z nich byla zadržena a vyslýchána sovětskou armádou, jedové "dárky" od bývalého nadřízeného ale nikdo z nich nepoužil.