Hitler se na sebevraždu připravoval s rozvahou. Kyanidovou kapsli nejprve otestoval na své milované fence německého ovčáka. Smrt němé tváře jeho pracovníky upřímně rozlítostnila. Zato když se později z Hitlerovy kanceláře ozval výstřel, smutek nikdo necítil, všem se spíš ulevilo. Muži si bezděky zapálili cigarety - zavilý nekuřák Hitler už je za to nemohl peskovat.
Vůdce kyanidové kapsli stoprocentně nedůvěřoval, a tak se raději střelil do hlavy. Jeho novomanželka Eva naopak vnímala jed jako decentní řešení, protože si přála být krásná i v okamžiku smrti. Bylo to však zbytečné přání, protože Hitler nařídil, aby byla jejich těla po smrti spálena.
"Nesmíš dopustit, aby moje mrtvola padla do rukou Rusů. V Moskvě by ji veřejně vystavili a odlili z ní nějakou voskovou figurínu," řekl Hitler ordonančnímu důstojníkovi Heinzi Lingemu.
Do zahrad nad bunkrem bylo proto na poslední chvíli dopraveno 180 litrů benzínu. Linge spolu s Hitlerovým pobočníkem Otto Günschem a řidičem Erichem Kempkou odnesli mrtvoly ven a začali je polévat benzínem, přičemž jim okolo hlav létaly střepiny sovětských granátů. Muži se urychleně vrátili do vchodu a nikdo už neměl odvahu vyjít ven a těla zapálit. Nakonec to byl Günsche, kdo na mrtvého vůdce hodil zapálený hadr. Obě těla se vzňala silným plamenem, shořela ale jen částečně.
Ostatky byly narychlo zahrabány v kráteru po vybuchlém granátu a brzy na to se jich zmocnila sovětská armáda. Do dnešního dne se z Hitlerova těla zachovala jen lebka a čelistní kost, které jsou uchovány v ruských federálních archivech.
