Co se dělo po smrti Adolfa Hitlera: Pálení vůdcova těla bylo pro personál trauma

8. květen 2020 četba na 2 minuty
Adolf Hitler

Adolf Hitler

Foto: Profimedia.CZ

Z početného Hitlerova personálu zůstala v bunkru už jen hrstka nejbližších. Válka byla prohraná a vůdce neviděl jiné východisko, než svůj život ukončit vlastní rukou. Den 30. dubna 1945 byl jeho posledním.

Hitler se na sebevraždu připravoval s rozvahou. Kyanidovou kapsli nejprve otestoval na své milované fence německého ovčáka. Smrt němé tváře jeho pracovníky upřímně rozlítostnila. Zato když se později z Hitlerovy kanceláře ozval výstřel, smutek nikdo necítil, všem se spíš ulevilo. Muži si bezděky zapálili cigarety - zavilý nekuřák Hitler už je za to nemohl peskovat.

Vůdce kyanidové kapsli stoprocentně nedůvěřoval, a tak se raději střelil do hlavy. Jeho novomanželka Eva naopak vnímala jed jako decentní řešení, protože si přála být krásná i v okamžiku smrti. Bylo to však zbytečné přání, protože Hitler nařídil, aby byla jejich těla po smrti spálena.

"Nesmíš dopustit, aby moje mrtvola padla do rukou Rusů. V Moskvě by ji veřejně vystavili a odlili z ní nějakou voskovou figurínu," řekl Hitler ordonančnímu důstojníkovi Heinzi Lingemu.

Do zahrad nad bunkrem bylo proto na poslední chvíli dopraveno 180 litrů benzínu. Linge spolu s Hitlerovým pobočníkem Otto Günschem a řidičem Erichem Kempkou odnesli mrtvoly ven a začali je polévat benzínem, přičemž jim okolo hlav létaly střepiny sovětských granátů. Muži se urychleně vrátili do vchodu a nikdo už neměl odvahu vyjít ven a těla zapálit. Nakonec to byl Günsche, kdo na mrtvého vůdce hodil zapálený hadr. Obě těla se vzňala silným plamenem, shořela ale jen částečně.

Ostatky byly narychlo zahrabány v kráteru po vybuchlém granátu a brzy na to se jich zmocnila sovětská armáda. Do dnešního dne se z Hitlerova těla zachovala jen lebka a čelistní kost, které jsou uchovány v ruských federálních archivech.

Akční letáky