Hitlerův osobní strážce Rochus Misch ve své vzpomínkové knize uvedl: "Nemůžu říct, že Hitler měl smysl pro humor. Nikdy jsem ho neslyšel smát se nahlas. Možná to bylo tím, že jsem ho neznal před válkou. Starší straníci mi pověděli, že válečný Hitler měl úplně jinou osobnost než ten předválečný."
V rozhovoru pro Daily Telegraph se Misch nicméně na jeden vůdcův žertík rozvzpomněl. Když se fotograf Heinrich Hoffman opil tak, že se sotva držel na nohou, zapřísáhlý abstinent Hitler mu prý řekl: "Nestůj tak blízko u ohně, Heini, mohl bys chytnout plamenem."
Ačkoli vtipy na adresu vůdce se trestaly jízdenkou do koncentračního tábora, sám Hitler si rád utahoval z druhých. Vnučka hudebního skladatele Richarda Wagnera například vzpomínala, jak její rodině přednesl následující anekdotu:
"Všichni víte, co je volt a ampér, že ano? Výborně. Ale víte, co je goebbels a göring? Tak goebbels je jednotka vyjadřující množství nesmyslů, které člověk vyblábolí během jedné hodiny, a göring vyjadřuje množství kovu, jež je možné zavěsit na mužskou hruď."
Ministr propagandy a medailemi ověnčený generál byli vyprávění vtipu přítomni a museli se mu povinně zasmát také.
Hitler svého sarkasmu neušetřil ani milenku Evu Braunovou. Jednou se prý rozesmál při pohledu na její novou rtěnku a před celou společností prohlásil: "No jo, ve válečných dobách se rtěnky vyrábějí z mrtvol!"
Většina vůdcových pokusů o žert však nestojí za zaznamenání, protože se jim smál jen on sám. Vtipy typu: "Ťuk ťuk! - Kdo tam? - Tojo! - Který Tojo? - Tojo, Japonec, co shodí bombu na Pearl Harbor!" zkrátka nebyly nijak vtipné...
