www.en.wikipedia.org, www.mospravda.ru, www.rbth.com
Zrychlit. To byl sen mnoha drážních konstruktérů. První, komu se to podařilo, byl Němec Otto Steinitz. V roce 1919 zhotovil prototyp samohybného vagonu, který disponoval leteckým motorem a dvěma vrtulemi. Přestože byl Dringos, jak byl vynález pojmenován, patentován a mohl dosáhnout rychlosti až 120 km/h, kvůli vysoké spotřebě paliva se do sériové výroby nedostal.
Inspiroval ale sovětského inženýra Valeriana Abakovskijho, jenž ve 20. letech 20. století pracoval v tambovské železniční dílně. Aby byl vůz aerodynamičtější, příď kabiny se zužovala do tvaru klínu a měla mírně zkosenou střechu.
Aerovagon
I Aerovagon byl poháněn leteckým motorem a měl dvoulistou vrtuli. V zadní části byl prostor pro přepravu 25 cestujících. Stroj se dokázal pohybovat až 140 kilometrovou rychlostí za hodinu. Po jízdních zkouškách měl být nasazen na hlavní tratě.
Poslední celoživotní fotografie Fjodora Sergejeva.
Ty začaly v roce 1921. Vše probíhalo hladce. Design byl prohlášen za úspěšný a rychlovlak za plně funkční. 24. července byl proto představen zástupcům Komunistické internacionály a zahraničním soudruhům. Vybraní delegáti se s ním měli projet na trase z Moskvy do Tuly a zpět.
Atentát na soudruhy
Ve vagonu panovala bujará nálada. Pálenka tekla proudem, zpívalo se a tleskalo. Všichni se po návštěvě místního divadla a přátelské schůze cítili skvěle. Vlak se řítil rychlostí 85 km/h. V 18:35, asi 111 kilometrů za hlavním městem, se stalo něco nečekaného. Aerovagon vykolejil.
O dva dny později zveřejnil deník Pravda článek s titulkem „Katastrofa na Kurském tahu.” Nehodu nepřežilo sedm lidí z dvaceti dvou pasažérů, včetně samotného konstruktéra Valeriana Abakovskijho.
Komise vyšetřující příčiny neštěstí dospěla k závěru, že vagon vykolejil kvůli nevyhovujícímu stavu železniční trati. Syn soudruha Fjodora Sergejeva, Arťom, kterého později adoptoval Josif Stalin, ale v roce 2007 řekl, že smrt delegátů byl promyšlený atentát a nehodu zařídil ruský revolucionář Leon Trockij.
