Zdroj: Shutterstock.com/AntonBalazh
Afrika se rozpadá na dvě části. V místě průrvy pravděpodobně vzniká nový oceán
Vše kolem nás je v neustálém pohybu. Důkazem toho je obří prasklina, která se tvoří na jednom z nejžhavějších míst planety, ve východoafrickém regionu Afar. Patří mezi první indicie, jež napovídá, že se druhý nejlidnatější kontinent rozpadá na dvě části.
Tektonický osud Afriky je studován již několik desetiletí. Nová satelitní měření ale celý průběh pomáhají pochopit. „Toto je jediné místo na Zemi, kde můžeme v přímém přenosu sledovat, jak se kontinentální trhlina mění na oceánskou,” vysvětluje Christopher Moore z University of Leeds ve Spojeném království, jenž pomocí satelitů sleduje sopečnou aktivitu spojenou s rozpadem světadílu.
Jde o zcela přirozený proces. Zemská kůra se skládá z desítek nepravidelně tvarovaných tektonických desek, které plavou na horkém roztaveném magmatu. Neustále tak do sebe narážejí, překrývají se, tříští se nebo se od sebe vzdalují.
Tektonické pohyby
Vzájemné oddalování vytvořilo například Rudé moře a Adenský záliv. V novou oceánskou pánev vyústí i pohyb Somálské, Nubijské a Arabské desky podél Východoafrické příkopové propadliny v Etiopii a Keni.
V tuto chvíli lze celý proces sledovat na 57 kilometrů dlouhé trhlině, která se objevila v roce 2005 v etiopské poušti. „Pomocí satelitního pozorování jsme zjistili, že desky se od sebe oddalují různou rychlostí od několika milimetrů po přibližně dva centimetry za rok,” říká Cynthia Ebinger, geofyzička z Tulane University v New Orleans.
Počítačové modely naznačují, že během pěti až deseti milionů let se vytvoří riftové údolí, jež zaplaví voda. Z Afriky se tak definitivně oddělí ostrov, složený z částí Etiopie a Somálska, včetně Afrického rohu.
Rozpad kontinentu
Dodnes vědci netuší, co konkrétně rozpad kontinentů ovlivňuje. Studie ale naznačují, že oblasti kolem hlavních zlomových linií jsou mnohem častěji vystaveny erozím. Například Keňa nyní zažívá jednu z nejextrémnějších změn klimatu. Období horka a sucha střídají přívaly vydatných srážek.
Mezi další viníky by mohl podle Cynthie Ebinger patřit nahromaděný tlak ze stoupajícího magmatu. „Podobně, jako když přefouknete balónek. Pak stačí malý impuls k tomu, aby praskl,” vysvětluje.
