Výraz "afrodiziakum" je odvozen od jména řecké bohyně krásy, lásky a plodnosti Afrodíté. Podle pověsti se zrodila z mořské pěny, což vedlo naše předky k přesvědčení, že intenzivnějších prožitků v ložnici dosáhnou díky konzumaci mořských plodů. Jako zcela nejúčinnější se jevily ústřice, neboť svým vzhledem tak trochu připomínají ženský pohlavní orgán.

Zaoblený tvar značil plodnost

Právě podoba s genitáliemi, ať už ženskými či mužskými, bývala u potravin znakem afrodiziakálních účinků nejčastěji. Mrkev či chřest a na druhé straně fíky nebo artyčoky tvořily základ stravy milenců toužících po mimořádně vášnivé noci. Zvláštní moc se přisuzovala také potravinám kulatého či oblého tvaru; patřila sem vejce, cibule, fenykl, ale také třeba fazole, čočka a kuličky hroznového vína.

Například hrozny nesměly chybět při žádné římské orgii. Milenci si je navzájem vkládali do úst a oblíbili si je i v tekuté formě. Římané měli dobře ozkoušeno, že je popíjení vína uvede do stavu uvolnění a povolnosti. Nepřipisovali to však alkoholu, ale právě hroznům, ze kterých se víno vyrábělo.

Starý svět nezapomněl ani na využití vonného koření a bylinek, jejichž vůně mámila smysly. Aristoteles věřil v afrodiziakální účinky šafránu a Alexandrovi Velikému radil, aby svým mužům před bitvou zakázal popíjet mátový čaj. Vůně máty by je prý přivedla na zcela jiné myšlenky a nesoustředili by se na boj.

Tajné zbraně královny Kleopatry

Vlastní bylinné recepty na svádění římských vůdců měla egyptská královna Kleopatra. Dopřávala si koupele s příměsí kardamonu a tělo si natírala skořicovým olejem. Na podlahu své ložnice nechávala sypat vonné růžové lístky a když chtěla Marka Antonia opravdu rozparádit, potřela si intimní místa medem smíchaným s nasekanými mandlemi. Kdo mohl odolat?

Elixíry lásky však někdy mohly milencům místo vzrušení přivodit zdravotní problémy a v krajních případech i smrt. Afrodiziakální účinky se totiž připisovaly i některým bylinám jedovatým. Nejznámější a nejužívanější byla mandragora, českými botaniky nazývaná pokřín obecný. Tato jedovatá a z estetického hlediska nikterak atraktivní rostlina fascinovala lidové léčitele podivným tvarem kořene, který připomínal lidskou postavu. Mandragora patřila ke Kleopatřiným nejoblíbenějším. Současná věda v kořeni mandragory žádné látky posilující milostnou touhu nenašla, zato v něm odhalila spoustu nebezpečných alkaloidů. Do ložnice se tedy mandragora rozhodně doporučit nedá. Popravdě řečeno se pro ni v současnosti nenalézá ani žádné další využití, takže se už ani moc nepěstuje.

Zdroje: greekreporter.com, www.cambridge.org, www.wired.com