Afrodiziaka královny Kleopatry: Byla neodolatelná, jedno z nich mohlo i zabít

Afrodiziaka nesměla chybět na žádné římské párty.

Afrodiziaka nesměla chybět na žádné římské párty.

Foto: Profimedia.CZ

Vztah mezi jídlem a libidem je široké téma, kterému se hojně věnovali už starověcí učenci, včetně lékařů. Například Hippokratés radil mužům jíst čočku, aby si udrželi potenci i ve vyšším věku. Konzumace některých přírodních stimulantů však představovala hazard se zdravím. Zářným příkladem byl kořen mandragory, který hojně využívala královna Kleopatra.

Výraz "afrodiziakum" je odvozen od jména řecké bohyně krásy, lásky a plodnosti Afrodíté. Podle pověsti se zrodila z mořské pěny, což vedlo naše předky k přesvědčení, že intenzivnějších prožitků v ložnici dosáhnou díky konzumaci mořských plodů. Jako zcela nejúčinnější se jevily ústřice, neboť svým vzhledem tak trochu připomínají ženský pohlavní orgán.

Zaoblený tvar značil plodnost

Právě podoba s genitáliemi, ať už ženskými či mužskými, bývala u potravin znakem afrodiziakálních účinků nejčastěji. Mrkev či chřest a na druhé straně fíky nebo artyčoky tvořily základ stravy milenců toužících po mimořádně vášnivé noci. Zvláštní moc se přisuzovala také potravinám kulatého či oblého tvaru; patřila sem vejce, cibule, fenykl, ale také třeba fazole, čočka a kuličky hroznového vína.

Bakchus - bůh vína a nespoutané zábavy; olejomalba od CaravaggiaBakchus - bůh vína a nespoutané zábavy; olejomalba od CaravaggiaZdroj: Profimedia.CZ

Například hrozny nesměly chybět při žádné římské orgii. Milenci si je navzájem vkládali do úst a oblíbili si je i v tekuté formě. Římané měli dobře ozkoušeno, že je popíjení vína uvede do stavu uvolnění a povolnosti. Nepřipisovali to však alkoholu, ale právě hroznům, ze kterých se víno vyrábělo.

Starý svět nezapomněl ani na využití vonného koření a bylinek, jejichž vůně mámila smysly. Aristoteles věřil v afrodiziakální účinky šafránu a Alexandrovi Velikému radil, aby svým mužům před bitvou zakázal popíjet mátový čaj. Vůně máty by je prý přivedla na zcela jiné myšlenky a nesoustředili by se na boj.

Staří Římané nebyli zrovna vzorem střídmosti.

Jak se bavili ve starém Římě: hostiny bohatých byly nechutnou podívanou

Tajné zbraně královny Kleopatry

Vlastní bylinné recepty na svádění římských vůdců měla egyptská královna Kleopatra. Dopřávala si koupele s příměsí kardamonu a tělo si natírala skořicovým olejem. Na podlahu své ložnice nechávala sypat vonné růžové lístky a když chtěla Marka Antonia opravdu rozparádit, potřela si intimní místa medem smíchaným s nasekanými mandlemi. Kdo mohl odolat?

Kořen mandragoryKořen mandragoryZdroj: Shutterstock.com

Elixíry lásky však někdy mohly milencům místo vzrušení přivodit zdravotní problémy a v krajních případech i smrt. Afrodiziakální účinky se totiž připisovaly i některým bylinám jedovatým. Nejznámější a nejužívanější byla mandragora, českými botaniky nazývaná pokřín obecný. Tato jedovatá a z estetického hlediska nikterak atraktivní rostlina fascinovala lidové léčitele podivným tvarem kořene, který připomínal lidskou postavu. Mandragora patřila ke Kleopatřiným nejoblíbenějším. Současná věda v kořeni mandragory žádné látky posilující milostnou touhu nenašla, zato v něm odhalila spoustu nebezpečných alkaloidů. Do ložnice se tedy mandragora rozhodně doporučit nedá. Popravdě řečeno se pro ni v současnosti nenalézá ani žádné další využití, takže se už ani moc nepěstuje.

Zdroje: greekreporter.com, www.cambridge.org, www.wired.com