Lidé si všimli Franka sedícího v projíždějícím autě a zastoupili mu cestu. Začali na auto házet kameny, bušili mu do kapoty a hrozili pěstmi. Nakonec ho donutili vystoupit, byl zatčen a dopraven na velitelství amerického 9. pěšího pluku. "Důstojníkovi americké armády, který vůz zastavil, jsem řekl, že v dalším voze jede manželka se třemi dětmi, na což mi bylo odpovězeno, že mě následují a že o ně nemusím mít strach,“ řekl při soudním líčení Frank.
Američané se ale o Karolu nestarali. Dokonce se jejímu autu podařilo z Rokycan ujet. V plzeňském listu Nový den si mohli 17. května 1945 čtenáři přečíst: "Frankově 31leté manželce se podařilo utéct až do Stodu a skrýt se tam v chorobinci. Včera však byla rovněž dopadena a zatčena českými revolučními orgány, které ji dopravily do plzeňské věznice.“ www.novinky.cz
Poté byla Karola převezena do Prahy na policejní ředitelství do Bartolomějské ulice a její děti zanechány v plzeňském deportačním táboře, odtud převezeny do Německa a umístěny do náhradních rodin.
Karola Blaschkeová se narodila v srpnu roku 1913 do zámožné rodiny ředitele uhelného dolu v severočeském Mostě. I když byl otec Němec, maminka byla Češka a Karolu češtinu naučila.
S Karlem Hermannem Frankem se seznámila v Praze na podzim 1938, kde studovala poslední ročník medicíny. Je možné, že je seznámil její bratr, s nímž Frank spolupracoval a později z něho udělal šéfa zemského úřadu. Karole nevadilo, že je Frank o patnáct let starší a byl právě v rozvodovém řízení s první manželkou. Zamilovala se do něj až po uši. Podle spisovatele Václava Mika ale jejich setkání nebylo náhodné. "Má se za to, že v polovině třicátých let byla vzata do náboru agentů v Moskvě ve službách NKVD - tajná vládní policejní instituce, která se zabývala výhradně vnitřní bezpečností a tajnými službami. Na konci třicátých let byla vycvičená agentka Blašková vyslána na svou misi. Jejím cílem se stal Karl Hermann Frank, jehož kariéra podezřele rostla. Z obyčejného knihkupce se stal velitelem tajné státní policie a říšským sekretářem protektorátu. Není známo, do jaké míry tehdy atraktivní Blašková svou misi splnila. V každém případě se jí po boku vlivného nacisty zalíbilo a u Franka zakotvila docela." (Zdroj: Václav Miko, České milenky nacistů, nakl. Petrklíč, 2015)
Eger, 25. května 1938. Pohřeb sudetoněmeckých „mučedníků“ Georga Hofmanna a Niklasa Böhma (zavražděni 21. května 1938). Zleva německý vojenský atašé plukovník Toussaint, Konrad Henlein, Karl Hermann Frank a major Möricke.
Historici se stále přou, jestli byla Karola opravdu agentkou sovětské tajné služby, a dokonce i agentkou MI6. Faktem však zůstává, že se za Franka provdala a postupně mu porodila tři děti. Byla také členkou nacistické strany (NSDAP), ale politicky se nikdy neangažovala. Starala se o děti a když nebyla těhotná, ráda manžela doprovázela na různé kulturní akce. Milovala totiž také módu.
„Pro velké společenské události volila nádherné imprimé róby (potištěné hedvábí), a to i když byla těsně před porodem. Svoji roli jistě hrál věk, štíhlá postava a přitažlivá tvář (...). Pokud bychom hledali nejelegantnější ženu mezi manželkami politiků, byla by jí jistě Karola Franková.“ Píše Miroslava Burianová na stránkách své knihy Móda v ulicích protektorátu. Pro Karolu, která si žila na vysoké noze, muselo být ponižující, když si ji po výslechu v Praze vyhlídl důstojník Rudé armády, aby posluhovala v hotelu, kde bydleli vysocí představitelé. Pomáhala jim prý několik měsíců, než se po ní slehla zem.
Teprve v květnu 1946 oznámily sovětské úřady československému ministerstvu zahraničí, že je Karola v Moskvě, a tázaly se, zda ji nepotřebují. Ministerstvo odpovědělo, že o ni zájem nemají. Rudolf Ströbinger publikoval ve své knize Poker o Prahu údajnou vzpomínku Karoly Frankové: "Po odjezdu z Bartolomějské ulice jsem brzy pochopila, že jsem v rukou sovětské vojenské zpravodajské služby. Pak, koncem května, jsem byla dopravena na polní letiště nedaleko Drážďan. Ve velkém stanu bylo několik německých důstojníků, jeden z nich v hodnosti generála. Museli jsme čekat několik hodin. Pak bylo letadlo připraveno ke startu. Cílem letu byla Moskva, věznice v Lubjance.“
Jak poté v Rusku Karola žila, kde přesně byla vězněna a zda byla souzena, se stále přesně neví. Po deseti letech se dostala zpátky domů a jako dvaačtyřicetiletá ihned odjela do západního Německa. Údajně se až po tak dlouhé době dozvěděla o odsouzení a následné popravě svého manžela. Podle spisovatele Mika "prolézala" Karola jedny dveře za druhými a trvalo jí čtyři roky, než své děti našla. Zda si ji ale pamatovaly, o tom záznamy nejsou.
V 60. letech se Karola Franková opět habilitovala a až do důchodu pracovala jako lékařka. Zemřela přirozenou smrtí ve věku 69 let. (https://www.wikipedia.org/)
