Měli se potkat…
Agnès Sorel (Anežka) se narodila někdy kolem roku 1422 do rodiny nižší šlechty z oblasti Pikardie. V mládí se dostala ke dvoru Isabely Lotrinské (královy švagrové) a jejího muže Reného I. z Anjou. Tam ji poprvé v roce 1443 Karel VII. spatřil. Stačil jediný pohled a naprosto bláznivě zamiloval. Její velké, světle modré oči a blonďaté kadeře, kterými se naprosto odlišovala od většiny tmavovlasých a tmavookých dam, nedokázal pustil z hlavy.
Karel VII. (1403-1461) nebyl muž, který by vzbuzoval touhu žen, kterým by se při pohledu na něho rozbušilo srdce či dokonce omdlévaly. Byl malý, svá úzká ramena a propadlý hrudník skrýval pod vycpanými tunikami, hubené nohy zakrýval dlouhými plášti. Neměl šarm a v jeho malé hlavě se smutným obličejem se bohužel neskrývala bystrá mysl. Neoplýval schopností myšlení či úsudku, rozumem. Co víc, byl naprosto netečný, měl pocuchané nervy, trpěl depresemi, byl bázlivý a nedůvěřivý. Nebyl schopný hnout prstem, jak se o něm říkalo, aby se sám zapříčinil o vyhnání Angličanů z Francie.
Přesto si nádhernou Agnès získal a vzniklo mezi nimi silné pouto, ač se neví, čím si on získal její srdce. Legenda říká, že ji ale věhlasný astrolog té doby předpověděl, že bude stát po boku „velkého krále“.
Jedinou dochovanou „sochou“ Agnès je vyobrazení na její hrobce. Dokonale se shoduje s lebkou – rekonstrukcí. Sochař musel vycházet z její posmrtné masky
Karlovy ženy
Manželkou Karla VII. byla Marie z Anjou (sňatek 1422), dala mu 12 dětí, zůstává ale ve stínu dějin. Jeho život, a tak i dějiny Francie, ovlivnily tři ženy – ženy, které ho dokázaly vyburcovat z nečinnosti a zasloužily se o jeho přezdívku Vítězný. První byla Johanka z Arku (†1431), která pro něj zvrátila průběh stoleté války a zasloužila se o porážku Angličanů. Druhou byla jeho tchýně Jolanda Aragonská, která ho vychovávala, ale hlavně to byla právě ona, která vycítila Karlovu bezmeznou lásku k Agnès a přivedla ji na královský dvůr. V roce 1444 se Agnès stala úplně první „favoritkou“, jak později říkali francouzští králové veřejně přiznaným milenkám. A také třetí a poslední ženou, která se zapsala do jeho života.
Rekonstrukce ukazuje výraznou podobnost Panny Marie s dítětem na obraze Jehana Fouqueta, který se s Agnès často vídal a musel mít její skici. Objednal si ho po její smrti Etiennne Chevalier, věrný služebník Karla
Získal krásnou Agnès
Agnès nebyla jen nesmírně půvabná, ale i vzdělaná a měla vytříbené a noblesní chování. Vytrhla Karla z apatie, dala mu sílu, rozhodnost a sebedůvěru. Přiměla ho, aby se obklopil schopnými rádci, kteří se zabývali žalostným stavem válkou zpustošené země. V duchu Johanky ho podporovala v dalších taženích proti Angličanům a osvobození Normandie. Král se s ní radil o všech státních záležitostech a nijak se tím netajil. Po jejím boku si získal autoritu a Agnès se stala „historickou“ osobností.
Zamilovaný a šťastný král ji zahrnul bohatstvím a přepychem. Měla prostě úplně všechno nej. Nejlepší šaty, látky, nábytek, kuchaře, nádobí. Daroval ji panství Beauté-sur-Marne s nejkrásnějším hradem té doby. Agnès nosila bohatě vyšívané šaty lemované hermelínem, s odvážným hlubokým výstřihem, který odhaloval její bujná ňadra, dlouhé navoněné vlečky a vysoké čepice, zdobila se diamanty a smaragdy. Zcela jistě si bohatství užívala, koneckonců byla žena, ale na druhou stranu se z dochovaných písemností ví, že byla nesmírně milá a laskavá. Pomáhala zuboženým a zraněným zvířatům, „ze svého majetku hojně rozdávala chudým a žebrákům, podporovala kostely“
Následující video ukazuje rekonstrukci obličeje ze zachovalé lebky:
Smrt v agónii a „oživení“
Paní z Krásy (z hradu Beauté), jak se jí říkalo, zastihla smrt 9. února 1450 v normandském opatství Jumièges, kam se vypravila v pokročilém těhotenství podpořit svého milovaného krále během válečného tažení a varovat ho před spiknutím. Tam předčasně porodila čtvrté dítě, které zemřelo. Uvádí se, že před smrtí nesmírně trpěla a měla urputné průjmy. A tak byla nejspíš obětí spiknutí ona sama. V té době se věřilo, že byla otrávena, a později historici vinili z její smrti Ludvíka XI., syna Karla, který ji z duše nenáviděl. Nemohl ani skousnout, že jeho matka milenecký vztah toleruje, a byla dokonce kmotrou jeho tří dcer, které měl s Agnès.
Zrekonstriovaná tvář Agnès
Ostatky Agnès uložené v kostele Saint-Ours v Lochnes exhumoval tým vědců v roce 2004/2005. Kromě jiného našli vajíčka škrkavek a zbytky kapradí, které se v té době používalo s malým množstvím rtuti k odčervení. Z vlasů a ochlupení zjistili, že měla v těle až sto tisíckrát větší množství rtuti, než by mohl obsahovat lék. Rtuť musela požít dva až tři před svou smrtí, a s tou největší pravděpodobností byla příčinou její smrti.
Před opětovným uložením do schránky pořídili vědci skeny její lebky a z nich se pak pokusili zrekonstruovat její tvář. Za pomocí „prastaré“ technologie nebyla příliš zdařilá. Froesche staré skeny znovu použil na novou vědeckou rekonstrukci za pomoci dnešních, daleko vyspělejších metod. Podílel se na ní Philippe Charlier, který zkoumal její ostatky při exhumaci. Díky nim tak můžeme vidět její křehkou krásu, kterou krále oslnila.
Po smrti milované Agnès Karel opět upadnul do netečnosti a melancholie. Probral se z ní jen, aby zařídil třem dcerám, které s ní měl, výhodné sňatky. Pak propadnul vínu a v roce 1461 zemřel na absces v ústech, kvůli kterému nemohl jíst ani pít.
Zdroje: daysontheclaise.blogspot.com, crimereads.com, www.britannica.com
