Mezopotámie coby kolébka civilizace je zdrojem jednoho z nejrozsáhlejších mýtických vyprávění na světě, proto není nic divného na tom, že se zde čas od času najde zvláštní nález.
V chrámu či svatyni Ain Dara byly nalezeny prazvláštní stopy. Přímo před vchodem do svatyně Ain Dara leží historický otisk: dvojice mohutných stop, o nichž nikdo neví, kdo je vytvořil ani proč zde byly vytesány. Možná souvisí s představou, že po Zemi kdysi kráčela mohutná nadlidská stvoření. Ale to není to hlavní.
Na dokument se podívejte zde:
Kdo byli Syrochetité?
Pozůstatky, které zbyly z chrámu Ain Dara, vzbudily pozornost veřejnosti poprvé v roce 1955 s nálezem obrovského čedičového lva. Díky mnoha neuvěřitelným stopám byl chrám z doby železné postupně vykopáván, a dokonce i přirovnán k bájnému chrámu krále Šalamouna.
Syrochetité neboli Novochetité byli skupinou politických útvarů, které se objevily koncem 2. tisíciletí př. n. l., kdy po rozpadu Chetitské říše nastalo ve východním Středomoří mocenské vakuum. V té době se staly syrochetitské státy dominantní mocností a toto postavení si udržely až do doby, než je Novoasyřané na konci 8. století př. n. l. dobyli.
Chrám mnoha tajemství
Chrám Ain Dara byl pravděpodobně postaven v mladší době železné a vstupovalo se do něj přes nádvoří vybudované z pískovcových kamenů a vydlážděné dlažebními kostkami. Chrám měl čtvercový půdorys o straně 30 metrů a byl obrácen k jihovýchodu.
I vnitřní prostory chrámu byly stejně zajímavé – dominantou pak byl chrámový sál, na jehož konci bylo sanktum s kultovní sochou.
Ač stál chtám na na 2,5 metru vysoké plošině z opuky a vápence, byl obložen čedičovými bloky s vyrytými lvy, sfingami, cherubíny a dalšími mytologickými bytostmi, horskými bohy, palmety i složitými geometrickými vzory. K chrámovému portiku vedlo monumentální schodiště, které z každé strany lemovala sfinga a dva lvi. Z většiny těchto ozdob se však zachovaly pouze nohy.
Jsou nohy klíčem k tajemnému otisku?
Právě otisky nohou jsou jednou z největších záhad chrámu. Jsou vytesané do kamenné podlahy - jeden pár na podlaze portiku, následuje jedna stopa a další jedna stopa je na prahu hlavního sálu. Vzdálenost mezi stopami je 9 metrů a patřily by postavě vysoké téměř 20 metrů. Levý otisk nohy pak je otisknut do dlažební kostky a naznačuje vstup boha dovnitř chrámu, druhý je potom v prahu cely, což naznačuje, že obrovskému božstvu stačily ke vstupu do chrámu dva kroky.
Nikdo si nemyslí, že se jedná o stopy obra, ale otázkou je, proč zde stopy jsou. Zatímco někteří badatelé tvrdí, že jde o otisky zvířat, jiní si myslí, že jde o kroky bohů. Teorie tvrdí, že se jedná o ikonické vyobrazení sídlícího božstva a metoda vytesání byla zvolena proto, aby bylo poukázáno na to, že božstvo zde trvale sídlí.
Další informace naleznete i v tomto videu:
Šalamounův chrám?
Chrám v Ain Daře se nápadně podobá biblickému popisu Šalamounova chrámu v Jeruzalémě – souhlasí stáří, půdorys, velikost i výzdoba. Pravdou však je, že v této oblasti je podobných chámů více, jako například chrám v Ebla, Emar a Munbaqa. Možná se tedy jednalo o rozsáhlejší kulturní tradici, jelikož někteří experti vidí podobnost mezi oba chrámy jen velmi mizivou, kromě toho, že obě památky byly postaveny na gigantických umělých plošinách vybudovaných v nejvyšších polohách příslušných měst.
Chrám Anunnaki v Turecku. Ilustrační foto
Dodnes však archeologové nevědí, který bůh byl v chrámu uctíván a komu byl zasvěcen – zda se jednalo o bohyni Ištar, bohyni plodnosti, anebo bohyni Astarte či božstvo Baal Hadad.
Pravdou je, že ač není záhada dosud objasněna, a zřejmě to tak i zůstane, mytologie naznačuje dobu, kdy po Zemi chodili obři, polobozi a bohové, kteří zde zanechávali své stopy. Například Anunnakiové přišli na Zemi před tisíci lety z jiné planety a nenávratně změnili naši kulturu. Možná zanechali stopy i zde?
Zdroje:
www.ancient-origins.net, newstangail24.com, www.britannica.com/place/Anatolia
