Indické jeskynní chrámy již dlouho fascinují archeology a historiky umění a žádný z nich není tak fascinující jako starověké chrámy v Adžantě. Tyto jeskynní chrámy jsou mistrovským dílem staroindické architektury a umění.
Na video se podívejte zde:
Místo buddhistických mnichů
Jeskyně v Adžantě vznikaly po dobu 800 let, od 2. století př. n. l. do 6. století n. l. Sloužily jako místo uctívání buddhistickými mnichy a jsou proslulé svými úžasnými malbami a sochami. Dokonce v nich buddhističtí mniši i žili.
Jeskyně se nacházejí vysoko nad řekou, na skále ve tvaru podkovy, a jejich vchody směřují k pobřeží a některé žebříky vedou dolů k řece pod nimi. Jeskyně byly více než 1 500 let opuštěné, než je v roce 1819 znovu objevila skupina britských vojáků, kteří byli v oblasti na lovu. Objev jeskyní přivedl pozornost širšího světa a podnítil obnovený zájem o indické umění a kulturu.
Panoramatický pohled na jeskyně
Kapitán John Smith lovil tygry ještě v koloniální Indii, když objevil zcela jedinečný vchod do jeskyně. Na první pohled byl vytvořen lidskou rukou a měl podobu vysokého oblouku vedoucího do velké síně se sloupy. Jeskyně v oblasti byly opuštěné a ukázalo se, že důstojník objevil desátou jeskyni z třiceti. Aby se na něj nezapomnělo, do povrchu jedné ze starobylých nástěnných maleb vyryl své jméno a datum objevu. Obyvatelé sousední vesnice pomohli později uvolnit cestu k jeskyním a vykáceli hustou džungli, která jimi prorůstala.
Jeskyně s legendou
Adžantské jeskyně vznikly vysekáním do strmé skalní stěny a vytvořením řady komor a chodeb. Výstavba chrámově-klášterního komplexu probíhala ve dvou etapách. Starší jeskyně vznikly mezi 2. stoletím př. n. l. a 1. stoletím n. l., a pozdější jeskyně, které byly vytvořeny mezi 5. a 6. stoletím n. l. Historie jednotlivých jeskyní není přesně známá a vědci se o ní nemohou shodnout.
Starší jeskyně se vyznačují jednoduchým designem a absencí výzdoby, zatímco pozdější jeskyně jsou zdobnější a obsahují složité řezby a sochy. Jeskyně jsou také proslulé svými úžasnými nástěnnými malbami, které zobrazují výjevy ze života Buddhy a další buddhistické legendy a příběhy. Zdejší fresky, na nichž se hojně podílely i ženy, se staly jakousi encyklopedií buddhistické historie Indie.
Odhalování pokladů jeskynních chrámů
Jeskynní chrámy v Adžantě tvoří 30 buddhistických chrámů vytesaných do skály, které byly vyhloubeny do úbočí kopce. Chrámy obsahují obrovské množství soch, fresek a nástěnných maleb, které nabízejí pohled na náboženské a umělecké tradice staré Indie.
Jeskynní chrámy byly po staletí opuštěné a okolní svět na ně zapomněl až do jejich znovuobjevení na počátku 19. století. Od té doby se chrámy staly předmětem mnoha archeologických expedic, které se snažily odhalit tajemství tohoto starobylého divu.
Propracované realistické sochy
Jeskyně v Adžantě jsou proslulé svými úchvatnými freskami a nástěnnými malbami, které jsou považovány za jedny z nejlepších ukázek staroindického umění. Nástěnné malby zobrazují výjevy ze života Buddhy i ze staroindické mytologie a historie.
V chrámech se nachází také množství sochařských děl, včetně soch Buddhy a dalších významných postav buddhistické mytologie. Sochy se vyznačují složitými detaily a pozoruhodnou realističností.
Jeskyně jsou důkazem zručnosti a kreativity staroindických řemeslníků, kteří je vytvořili. Umělci při tvorbě nástěnných maleb a soch používali širokou škálu technik a materiálů, včetně kamene, štuku a barev.
Dnes jsou jeskyně Adžanta zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a jsou považované za jednu z nejlepších ukázek staroindického umění a architektury. Jeskyně jsou také významným poutním místem buddhistů, kteří se sem sjíždějí z celého světa, aby vzdali úctu Buddhovi a jeho učení. Jejich stav se ale bohužel od objevu značně zhoršil.
