Prášek na spaní luminal
S výnosem z 18. srpna 1939 byl zdravotnický personál povinen hlásit Říšskému výboru genetická a dědičná onemocnění u právě narozených dětí pod záminkou dalšího vědeckého zkoumání a vymýcení těchto nemocí. Velká část lékařů na lest skočila a neprodleně informovala výbor o každém znetvořeném novorozenci, každém slabém srdíčku nebo špatně fungujícím orgánu. Věková hranice se v průběhu války dostala až na věk 17 let. Likvidace nemocných dětí probíhala mnohem humánněji, přesto krutě.
Dětem byly pravidelně podávány malé dávky prášku na spaní luminal. Tento nejrozšířenější fenobarbital dokáže už po dávce 0,4 g denně usmrtit dospělého člověka. Nenápadné podávání o miligram vyšší dávky luminalu probíhalo u dětí mladších deseti let ráno a večer, starší dostaly dávku ještě v poledne. Prášek se smíchal s jídlem, aby zastřelo jeho nepříjemnou a výraznou hořkost.
Už po pouhých dvou dnech nastaly první vážnější příznaky. Často v bezvědomí a velmi ospalé děti trpěly zhoršením dýcháním, to se rozvinulo na zápal plic a doplňovala jej bronchitida, sekrece hnisu a šelest na plicích. Po smrti dítěte byla v 90 % smrt způsobena lobární pneumonií a tracheobronchitidou.
Eutanazie fyzicky i psychicky nemocných
Do T4 se zahrnovala i druhá kategorie nemocných, dospělí. Na ty si nacisté posvítili pomocí specializovaných dotazníků, v nichž měl lékařský personál popsat aktuální zdravotní situaci a pracovní způsobilost. Mimo to se zajímali i o čistotu krve a prodělané choroby a dále o psychické potíže, jako je schizofrenie.
Luminal si šetřili pro děti, dospělé eutanizovali smrtící injekcí, ale protože jejich počet výrazně převyšoval dostupné prostředky, skončila valná většina v plynových komorách nebo byla jinak otrávena. O všem se vedly spisy a ty, které Němci nestihli zničit, posloužily jako důkaz.
Lékařů obviněných z vražd nevinných lidí bylo pramálo, k rasově motivovaným zločinům se málokdo zdráhal přihlásit, a pokud ano, omluvil své činy vědou. Například doktor Julius Hallervorden si vyžádal 500 mozků zavražděných pacientů, aby z nich mohl odhalit příčinu smrti. Z důvodu nedostatku odborníků po válce bylo mnoho doktorů omilostněno, ale spousta spravedlnosti neunikla.