Poprvé byly válečné nebo zvukové trubky použity během první světové války ve Francii a Velké Británii k odhalení německých vzducholodí Zeppelin.

Jednalo se o čistě mechanická zařízení, která byla sestrojena připojením velkých rohů ke stetoskopu. Ač primitivní, přispěla k vývoji dělostřeleckého zvukového dostřelu. Kombinací měření směru mezi dvěma body bylo totiž možné určit polohu zbraně a stejný postup se pak použil při naslouchání letadlům.

Na dokument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Hrozivé, ale ne moc účinné

Zvukové lokátory se používaly v blízkosti frontové linie ve spojení s protiletadlovými děly, ale jejich dosah byl omezen na pouhých několik kilometrů, takže v reálu tolik letadel nesestřelily.

Vypadaly navíc skutečně jako trubky: Běžná konfigurace zařízení měla tři rohy uspořádané vertikálně a jeden navíc po straně. „Prostřední ze sady tří a boční se pak používaly k určení směru letu letadla, zatímco zbývající dva sloužily k odhadu jeho výšky. Operátoři naslouchali stetoskopem a nakláněli klaksony tak dlouho, dokud nezískali co nejhlasitější zvuk," vysvětlil válečný historik Phil Judkins.

Akustická zrcadla

Britové navíc ještě experimentovali se statickým typem zvukového lokátoru, vyrobeným z betonu a tvarovaným jako talíř nebo zakřivená stěna. Říkalo se mu "akustické zrcadlo". Tyto přístroje obvykle o průměru 9 m byly ve dvacátých a třicátých letech 20. století postaveny asi na 12 místech. Jedno akustické zrcadlo, které stálo v Kentu, jihovýchodně od Londýna, mělo délku 61 metrů. V této době vyvíjela zvukové lokátory také řada dalších zemí včetně Německa, Japonska a Spojených států.

Velké betonové zvukové lokátory byly nepohyblivé, ale měly lepší dosah, takže poskytovaly asi 15 minut na varování před příletem.

Ve 30. letech se však k zachycení a zesílení hluku začaly používaly mikrofony a po roce 1939 se zvuk v pokročilejších systémech přeměnil na vizuální symbol na obrazovce katodové trubice. K jejich úplnému zániku došlo až se stále vzrůstající rychlostí letadel, která koncem 30. let létala rychlostí 300 až 390 km/h. Ta byla pro zvukové lokátory příliš rychlá, proto postupně došlo až k vyvinutí radaru.

Zdroj: Youtube

A odpověď na naši otázku? Ano, toto zařízení, "válečné trubky", sloužilo k odhalování válečných letadel daleko dříve než radar. Ne sice moc úspěšně, ale na svou dobu bylo převratné.

Zdroje: thereader.mitpress.mit.edu, www.thevintagenews.com, edition.cnn.com