Záhada stojících kamenů na tomto místě přitahovala lidová pořekadla, včetně strašidelných příběhů a pověr, nebo konspirace, že místo mělo astronomické funkce či bylo svatyní pod širým nebem atd...
Tajemné „Stojící kameny“ Al-Rajajil
Archeologické vykopávky odhalily, že Al-Rajajil je pohřebištěm, ale jeho skutečný význam spočívá pravděpodobně v jeho roli při přechodu životního stylu od kočovnictví k usedlému způsobu života. Ten byl vyvolán změnami klimatu na Arabském poloostrově.
Ačkoliv obecným a stále platným tvrzením je, že po nejméně třech tisíciletích vlhkého počasí se klima na Arabském poloostrově začalo v 6. tisíciletí př. n. l. měnit na sušší, aby se kolem 1. tisíciletí př. n. l. stalo tak suchým. Tedy takovým, jaké ho známe dnes.
Tento přechod však probíhal postupně s vláhovými epizodami, které poskytly rozsáhlé pastviny, jezera a vysoké podzemní vody dosud neznámým komplexním pasteveckým kulturám, obývajícím mnohé části Arabského poloostrova.
Jednalo se především o skupiny mobilních, pravděpodobně kmenově organizovaných pastevců. Ti hloubili studny do dna vádí a poblíž břehů jezer. Shromažďovali odtékající vodu v dočasných řekách. Krmili svá stáda na ručně budovaných napajedlech obsluhovaných studnami, budovali aglomeráty obytných staveb a shromažďovali se na pohřebištích s rituální strukturou k provádění pohřebních praktik.
Pro vědce jsou stále záhadou
Provincie Al-Džawf byla napojena na odvodňovací systém vádí Sihrán. Ten se táhne podél dnešní východní hranice Jordánska. Místní obyvatelstvo pak využívalo vodu, kterou systém Sihrán odváděl až k okraji Nafud Al-Kebir.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Vědci se domnívají, že právě tato oblast může být kolébkou oázového života, ačkoliv jsou pro ně stojící kameny Al-Rajajil stále záhadou.
Některé druhy sedentarismu mohly existovat již v 5. tisíciletí př. n. l. a výhodná poloha lokality v blízkosti povodí Wádí Sirhán z ní učinila potenciální "předmostí" pro rozšíření oázových ekonomik, když po roce 4200 př. n. l. došlo k poklesu srážek.
Al-Rajajil jako pohřební komplex se rozkládal v ose východ-západ a obsahoval řadu pohřebišť, označených monolitickými bloky dlouhými více než 3 metry. Byly zasazeny do země jeden vedle druhého.
Je známo, že komplex byl využíván po dlouhou dobu, protože mnoho monolitů bylo rozbito na fragmenty, z nichž byly vytvořeny pohřební komory. Lze identifikovat více než 50 pohřbů, od hrobů s jedním příkopem až po stavby obsahující více než 10 pohřebních komor.
Zdroje:
