Mileva Marić se narodila 19. prosince 1875 v srbské Kaći na území Rakouska-Uherska. Už jako malá projevovala neobvyklou touhu po poznání. Sama se naučila německy, hrála na klavír a milovala počítání. Jejího talentu si všiml otec Miloš, který chtěl své dceři dopřát vzdělání, jehož sám nemohl dosáhnout. Mileva tak nejprve studovala na gymnáziu v Šabaci a v Záhřebu. Maturitu složila na lékařské škole ve švýcarském Bernu.
Původně přemýšlela o kariéře lékařky. Láska k číslům ale byla silnější. V roce 1896 složila vyrovnávací zkoušky z matematiky a geometrie a po jednom semestru stráveném na lékařské fakultě univerzity v Curychu přestoupila na polytechniku ETH. Byla jedinou dívkou v ročníku. Do studia se ponořila s nadšením. O matematiku se zajímala do hloubky. Nebála se klást otázky a na problémy se dívat z nového, ještě neprobádaného úhlu.
Geniální Mileva
Svět čísel dával Milevě jistotu. Zde se cítila sebevědomá. V něm zapomínala na to, že se narodila s luxací kyčle a mírně kulhala nebo, že oproti svým kamarádkám nebyla příliš atraktivní. Vzdělání pro ni znamenalo vstupenku do světa, kde na těchto povrchnostech nezáleží.
Brzy se spřátelila se svým spolužákem Albertem. Byl trochu výstřední, ale zábavný, hezký a sebevědomý. Společně chodili na výlety, hráli na hudební nástroje, ale především diskutovali o matematice a fyzice. On měl nápady, ona pro jeho teorie hledala důkazy. Z přátelství a společných zájmů se záhy vyvinul hluboký vztah. I když Mileva Alberta milovala, uvědomovala si, že pro její vzdělání je láska nebezpečná. Odešla proto na univerzitu v Heidelbergu, kde strávila celý semestr 1897/98. Einstein ji v dopisech přemlouval k návratu. Sliboval ji, že společně dokončí studium a budou pracovat na nových hypotézách. Mileva se tedy vrátila.
Nakonec ale nejlepší studentka v ročníku státnice nesložila. Zjistila, že je těhotná, což brala těžce jak fyzicky, tak psychicky. Aby se její tajemství neprozradilo, odjela domů k rodině, kde v lednu 1902 porodila dceru. Jak to s dítětem dopadlo, nikdo netuší. Někteří historici se domnívají, že ji adoptovala Milevina přítelkyně Helene z Bělehradu, další si myslí, že zemřelo na epidemii spalniček.
Albert Einstein manželství
Zkoušku nutnou k udělení diplomu se jí nepodařilo složit ani o rok později. V roce 1903 tak přijala Albertovu nabídku k sňatku. Její život se obrátil o 180 stupňů. Místo toho, aby se stala vědkyní, byla ženou v domácnosti. V prvních letech jí to však nevadilo. Einstein s ní sdílel všechny své nápady. Ta jim, díky své systematičnosti, dokázala udat správný směr. „Oba s nadšením počítali, psali a diskutovali," vzpomínal na svou návštěvu Milevin bratr Miloš.
Její matematické nadání pomohlo formulovat manželovy představy o rozšíření kvantové teorie Maxe Plancka a o speciální teorii relativity. V roce 1905 Einsteinovi vyšlo v renomovaném vědeckém časopise Annalen der Physik pět článků, jež mu brzy přinesly proslulost. Podepsán byl na nich ale pouze on. Mileva však o slávu nestála. „My dva jsme Ein Stein (jeden kámen)," vysvětlila jednou fyzikovu Paulovi Habichtovi.
Jejich spokojené manželství trvalo až do roku 1911, kdy se pár se dvěma syny přestěhoval do Prahy, kde Einstein získal místo v německé části univerzity. Milevě se ale v Česku nelíbilo. Byla zde sama, chyběli ji její přátelé. Chtěla se vrátit. Trhliny, které vznikly během pražského pobytu, se již zacelit nepodařilo. Definitivní konec nastal o rok později, kdy se geniální vědec zamiloval do své sestřenice Elsy. Milevu začal ignorovat a ponižovat.
Obyčejná žena v domácnosti
Einstein i přes její odpor přijal místo na univerzitě v Berlíně. Chtěl být na blízku své nové lásce, jež ho nezvyklým způsobem obletovala a hýčkala. Drobná blondýnka byla pravým opakem Milevy. Zdálo se, že vědec na léta strávená u společného psacího stolu s výpočty zapomněl. Písemně své ženě stanovil seznam podmínek. Pokud je bude plnit, může s ním žít ve společné domácnosti. Neměla na něj mluvit, není-li tázána nebo se ho ptát, kam jde a kdy se vrátí. Samozřejmostí měla být teplá večeře a čisté prádlo.
Mileva se tedy sbalila a s dětmi odjela zpět do Curychu. Finančně však byla stále závislá na nepravidelných peněžních dávkách od svého manžela. Snažila se tak přivydělávat doučováním matematiky a lekcemi piana. 14. února 1919 se pár pro „přirozený nesoulad“ rozvedl. O dva roky později získal Albert Einstein Nobelovu cenu za fyziku. Finanční odměnu, která k ní přísluší, věnoval Milevě. Pravděpodobně doufal, že se díky tomu nebude jako bývalá žena a spolupracovnice snažit upozornit na své zásluhy. „Počítej s tím, že ti stejně nikdo nebude naslouchat. Když je někdo bezvýznamný, nezbývá mu nic jiného, než zůstat skromný a potichu. A to ti také doporučuji," napsal ji v dopise. Mileva dožila sama ve svém domě v Curychu. Zemřela v roce 1948.
Zdroj:
www.matfyz.cz, www.nature.com, www.reflex.cz, www.blogs.scientificamerican.com
