Sourozenci Göringovi vyrůstali ve vzájemné harmonii a Hermann s Albertem k sobě měli obzvlášť blízko, protože je od sebe dělily jen dva roky. Už v dětství ale bylo vidět, že je přitahují odlišné zájmy: zatímco Hermann si rád hrával na vojáky, Albert byl spíš snílkem s uměleckými sklony. V době, kdy Hermann stoupal k nejvyšším příčkám nacistické strany, Albert se stal technickým ředitelem filmové společnosti.

Rasistické zákony a rozpoutané násilí ve 30. letech bylo citlivému Albertovi proti srsti. Když jednoho dne zpozoroval, že esesáci nutí skupinu židovských žen čistit ulice, přidal se k ženám a čistil také. Velící důstojník chtěl hned vidět jeho legitimaci, při pohledu na Albertovo příjmení se mu však orosilo čelo, a celou skupinu raději propustil.

Tajný sponzor disidentů

Na přímluvu Alberta Göringa byla propuštěna z vazby židovská manželka skladatele Franze Lehára a mohla emigrovat. Stejným způsobem Albert vytáhl z bláta i svého bývalého šéfa Oskara Pilzera. Jeho vliv však nebyl všemocný. A tak začal Židům a disidentům pomáhat tajně, bez bratrova vědomí.

U norimberského soudu Albert Göring předložil seznam 34 jmen osob, kterým pomohl uprchnout před gestapem. Ve skutečnosti však těchto lidí bylo mnohem více, dotyční často ani nevěděli, že jim peníze na obstarání falešných dokladů a na cestu do zahraničí poslal on. Našlo se však dostatek svědků na to, aby byl Albert zproštěn veškeré obžaloby.

Osvobodil plné náklaďáky vězňů

Souzen byl poté také v Československu. Za protektorátu totiž působil jako exportní ředitel plzeňské Škodovce a pobíral zde královský plat. Také čeští svědci se ho ale zastali. Albert Göring totiž zachraňoval i osoby hledané gestapem v Plzni a neváhal přitom zfalšovat razítko svého bratra. Kromě toho byl v kontaktu s českými odbojáři a vyváděl kousky takřka husarské: do koncentračních táborů posílal nákladní vozy, které nabíraly pracovníky na údajnou práci v jiné lokalitě. Vozy pak zamířily na opuštěné místo, kde vězni mohli korby svobodně opustit a utéct.

Bystrému oku nacistických pohlavárů Albertova činnost neunikla a několikrát se ho pokusili zatknout. V lednu roku 1945 této černé ovci Hitlerova Německa dokonce hrozil trest smrti. Maršál Hermann naštěstí zůstal vůči bratrovi loajální a ze všech problémů ho vytáhl. Dokonce pro něj obstaral povolení, aby se mohl oženit s českou dívkou Mílou Klazarovou.

Smutný podzim života

Šlo už o třetí manželství, které Albert v životě uzavřel. Míla byla velmi krásná žena a zakrátko po sňatku přivedla na svět dceru Elisabeth. Proč se nakonec pár na začátku 50. let rozvedl, není zcela jasné, problémů se ale našlo více; jeden druhého obviňoval z nevěry, a rodinu navíc sužovaly finanční potíže. Albert kvůli svému příjmení nemohl nikde sehnat práci, bratrova puncu se nikdy nezbavil.

Míla po rozvodu odcestovala i s dcerou do Peru a Albert dožíval ve skromném bytě v Mnichově. Živil se psaním a překlady, na stará kolena získal i státní penzi. Když cítil, že se blíží konec, učinil ještě poslední gentlemanské gesto: uzavřel formální sňatek se svou hospodyní, aby jí zajistil vdovský důchod, a stará žena nemusela po jeho smrti třít bídu s nouzí.