V dubnu 1941 Jugoslávii napadla spojená vojska Německa, Itálie, Bulharska a Maďarska. O jedenáct dní později král Petr II. se členy vlády uprchl do exilu a okupanti se zmocnili vedení. Situace na národnostně i politicky roztříštěném poloostrově nebyla příliš přehledná. S fašismem sympatizující Ustašovci vyhlásili nezávislost Chorvatska a nabyté moci zneužili k tomu, aby zmasakrovali srbské obyvatelstvo na svém území a terorizovali i Srby žijící v oblasti Kosova, Makedonie a Bačky.
V Srbsku povstalo hnutí monarchistů, kteří přísahali věrnost uprchlému králi, a pustili se do lítého boje nejen s okupanty a Ustašovci, ale také s komunistickými partyzány. Ve Slovinsku pro změnu docházelo ke střetům mezi partyzány a domobranou. Nejednotnost jugoslávského obyvatelstva prokázala nacistům velkou službu - lidé se zabíjeli navzájem i bez jejich pobízení.
V šestnácti partyzánkou
Kde jste v této mele mohli potkat půvabnou Albinu Mali-Hočevar? Statečná dívka se narodila v září roku 1925 ve městě Vinica v Severní Makedonii do chudé dělnické rodiny. Otec brzy zemřel a matka zůstala sama na osm dětí. Albině bylo 16 let, když druhá světová válka postihla i její zemi. Hned v létě 1941 se připojila k Národněosvobozeneckému vojsku, složeném z komunistických partyzánských oddílů. V jeho čele stál Josip Broz Tito, budoucí jugoslávský vůdce.
Albina zpočátku působila jako poslíček a spojka, ale velmi brzy se začala účastnit i přímých bojů. Když ji stihlo první zranění, rozhodla se vykonávat práci zdravotní sestry a ošetřovat raněné. To ale neznamenalo, že by se ocitla v bezpečí mimo bitvy. Na nemocničním lůžku se ocitla ještě dvakrát. Při posledním incidentu ji výbuch granátu připravil o oko a roztrhl obličej. Když se zotavila, lékaři jí doporučili, ať se vrátí domů.
Hrdinka Jugoslávie
Neposlechla je a pokračovala ve zdravotnické činnosti u různých partyzánských útvarů. Válku přežila a pro nejvyšší jugoslávské vyznamenání za statečnost si došla osobně. Z 91 vyznamenaných ženských hrdinek byla jednou z pouhých 19, které v bojích nepoložily život.
Později se provdala a vychovala pět dětí, z nichž jedno adoptovala. Komunistická strana Jugoslávie si ji hýčkala. Nabídla jí místo sekretářky ve státní správě a přidělila jí slušný důchod. Albina se i přes válečné šrámy dožila 75 let. Smrt ji zastihla až v lednu roku 2001.
Zdroje: dkesslerblog.files.wordpress.com, vintagenewsdaily.com, www.securitymagazin.cz