Drsný Alcatraz úvodem

V celách „hlavní“ americké věznice s nejvyšší ostrahou si v letech 1934 až 1963 měli odpykávat trest nepolepšitelní a nejhorší zločinci. Už při jejím otevření novinové titulky hlásaly, že je to nejtvrdší ze všech věznic a že z ní není úniku. Pár vězňů se o to sice pokusilo, ale v tomto bodě měly noviny pravdu. Vždycky byli dopadeni. V Alcatrazu bylo 336 cel, v každé postel, umyvadlo a záchod. Cely věznice však nikdy nebyly plné. Svůj dočasný domov tu za mřížemi trávilo najednou nanejvýš tři sta vězňů, a to jen pár let. Vlastně to byla spíš věznice pro nápravu vězňů, kteří dělali problémy v jiných nápravných zařízeních a v Alcatrazu si tak odbyli svůj zbytek trestu.

Mučivé ticho

Dle historických pramenů byl v Alcatrazu nejspíš nejhorší zákaz mluvit. Bylo nařízeno naprosté ticho. Vězni nesměli mluvit nejen mezi sebou, ale ani s dozorci. Za porušení padaly přísné tresty. Jediná chvíle, kdy mohli promluvit, byla při vycházce na dvoře během víkendu nebo při práci. Ticho bylo prý tak příšerné, že i ten největší introvert z toho šílel. Na konci 30. let byl po pěti letech tento zákaz zrušen. I poté však byly rozhovory omezeny, pokud jde o téma. Odsouzenci se nesměli bavit například o dění „venku“, a to ani s návštěvami. Návštěvu měli povolenu jednu měsíčně, pokud ji však schválil ředitel. Na rozhovory dohlíželi dozorci.

Zdroj: Youtube

Přísné osobní tresty

I po zrušení zákazu mluvit museli vězni dodržovat přísná pravidla. Za jejich porušení je čekala samotka v bloku D, kde bylo 42 dva cel s různou úrovní trestu. Nejhorší byla „svlékací cela“. Malá díra v podlaze bez světla a záchodu. Neposlušného vězně tam zavřeli nahého a dostával jen malé porce jídla, na noc tenkou matraci. Dle vzpomínek samotných vězňů prý byla zima a izolace naprosto nesnesitelná. Podle zákona tam mohli být vězni drženi nanejvýše 19 dnů. Pokud jde o fyzické tresty, které jsou dnes považovány za mučení, ale tenkrát byly v jiných káznicích naprosto běžné, zde je ředitel zakázal. Přesto propuštění vězni pod přísahou tvrdili, že je dozorci bili, ředitel věznice to však popíral.

Lepší tvář Alcatrazu

Přes děsivou pověst měli alcatrazští vězni výhody, které byly jinde nemyslitelné. Velkou předností bylo kvalitní jídlo třikrát denně. K snídani měli ovoce, cereálie, mléko i kávu. Jak oběd, tak večeře měly tři chody, polévku, maso se zeleninou, salát i zákusek. Ředitel byl přesvědčený, že by mizerná strava mohla být příčinou vězeňských bouří. Další výhodou byly teplé sprchy. I to však mělo svůj důvod. Měly zamezit otužování vězňů, aby v případě útěku dostali ve studených vodách kolem ostrova teplotní šok. Jiné výhody však byly skutečné. Vězni měli právo pracovat. Pomáhali v kuchyni, uklízeli, prováděli údržbářské práce, pracovali v docích. Velká většina pak v ostrovní továrně. Za práci dostávali plat nebo jim mohl být zkrácen trest.

A ještě příjemné výhodičky závěrem

Co však vězňům značně zpříjemnilo život za mřížemi, bylo právo se bavit. K dispozici měli velkou knihovnu a prý přečetli až sedm knih měsíčně. Ve volných chvílích hráli šachy, dámu, loto, ale také baseball, házenou a jiné hry. Účastnili se korespondenčních kurzů všech možných oborů. Bohoslužby se konaly dvakrát týdně. Jejich největším koníčkem bylo zahradničení. Vězni si mohli objednávat semena a cibuloviny. Spolu se zahradníky přeměnili ostrov v zelený ráj. Krásné zahrady byly jako historická památka v roce 2003 obnoveny. A perlička na závěr. „Slavný“ Al Capone tu založil kapelu The Rock Islanders, která pořádala koncerty. Sám se naučil hrát na banjo i jiné hudební nástroje, skládal vlastní písně. V roce 2009 jeho milostný song Madonna Mia vyšel na desce.

Zdroje: www.thevintagenews.com, www.grunge.com, www.alcatrazhistory.com