Psal se rok 1856. U koleje Christ Church zastavil plně naložený kočár. Děkan Henry Liddell  seskočil z kozlíku a začal odvazovat zavazadla. „Počkejte, pomohu vám,” přiběhl k němu rozcuchaný mladík. „Vítejte v Oxfordu,” usmál se na muže. „Tati, kdo je to?” z okna vykoukla hlava malého děvčátka s hnědou ofinou. „Omlouvám se, nepředstavil jsme se. Učím tu matematiku a jmenuji se Charles Dodgson. A ty, princezno?” zeptal se holčičky a se zájmem si ji prohlížel. „Já jsem Alice.”

Mladý akademik se s děkanem rychle spřátelil. Brzy byl u něho doma téměř denně. Chodil s jeho rodinou na piknik, na procházky a za kulturou. Jednou ho jeho přítel požádal, aby pořídil snímky Alice a jejích dalších sourozenců. Vznikly tak fotografie, které bychom dnes považovali za nevhodné. Dívka je na nich buď nahá nebo spoře oděná, s drzým výrazem v obličeji. 

Alenka v říši divů

V létě roku 1862 se Liddellovi vydali do parku. Dodgson je samozřejmě doprovázel. Aby se děti nenudily, vyprávěl jim napínavým příběh. Alice v něm byla hlavní hrdinkou, což se jí samozřejmě líbilo. „Strýčku, napsal bys mi toto dobrodružství na papír, abych si ho mohla kdykoli přečíst?” požádala svého dospělého přítele. Ten souhlasil. 

Brzy poté už nebyl Charles Dodgson v rodině Liddellových vítán. Dodnes nikdo netuší proč. Stránky v jeho deníku, které by mohly prozradit více, někdo vytrhnul. Historička Florence Becker Lennon si myslí, že mladý muž možná jedenáctiletou Alici požádal o ruku, což děkana natolik šokovalo, že s ním přerušil veškerý kontakt.

K jejich poslednímu setkání došlo v roce 1864, kdy učitel daroval Alici něco speciálního. Rukopis Alenky v říši divů. Schůzka ale nedopadla podle jeho představ. Charlesovi se nelíbilo, že dívka přišla o svůj dětský vzhled. Do svého deníku si poznamenal, že „..se hodně změnila, ale stěží k lepšímu…” 

Hebefil Lewis Carroll

„Spisovatelovým životem prošlo hodně mladých dívek, ale žádná nikdy nenahradila jeho první lásku Alici Liddell. Proto si chtěl její nevinnou verzi navždy uchovat,” tvrdí historik Martin Gardner. „Dopisy a činy Charlese Dodgsona, později vystupujícího pod pseudonymem Lewis Carroll, ukazují, že byl Peterem Panem, který nikdy nechtěl vyrůst. Proto se přátelil hlavně s dětmi a pravděpodobně ho přitahovaly malé slečny.”

Caroll se prý jednou zmínil, že ho „mučí jeho hříšné srdce”. Proto se soustředí na matematické problémy, aby odvedl svoji energii od bezbožných myšlenek. „Přiznám se, že neobdivuji nahé chlapce. Raději bych je oblékl. Zároveň si myslím, že krásné postavy dívek by se zakrývat neměly,” napsal své přítelkyni Gertrude Thomson. Romantické dopisy naznačují, že spisovatel a učitel v jedné osobě děti nezneužíval. „Dodatečné díky za polibky do vlasů. Jsou lepší než nic,” napsal desetileté dívce.

Zdroj:

www.aninjusticemag.com, www.theguardian.com, www.vam.ac.uk