Útěk k partyzánům
Alexander Gajdoš se v roce 1942 ocitl ve sběrném táboře u železničního nádraží v Žilině. Spolu s rodiči a sestrou tu prožil dva hladové roky o chlebu a vodové polévce, přičemž si nikdo z nich nebyl jist dnem ani hodinou, kdy budou povoláni do transportu neznámo kam. Ten den ale nenadešel. Místo toho vypuklo Slovenské národní povstání a kdo byl schopen postavit se na nohy, utíkal z tábora pryč.
Otec s matkou a dcerou se ukryli v horách, zatímco Alexander, v té době dvacetiletý mladík, utíkal na velitelství povstalecké armády v Žilině a rovnou vyfasoval pušku. S povstalci se potom vydal do průsmyku Strečno, aby zaútočil na německé tanky. Během akce byl těžce zraněn ostřelovačem a probudil se v nemocnici. Dva dny po operaci mu ošetřující lékař doporučil, aby co nejrychleji zmizel. Gajdoš uposlechl a podařilo se mu utéct těsně předtím, než nacisté nemocnici obsadili a pacienty postříleli.
Povstalci svou bitvu prohrávali a Gajdoš nemohl najít fungující jednotku, která by ho přijala do svých řad. Zato potkal ostravského partyzána Rudlu, jenž řešil podobný problém a chtěl se dostat k Rudé armádě. Mladí muži se rozhodli, že zimu přečkají v lese. Tři hodiny cesty od nejbližší vesnice si vyhloubili skrýš, kde se hodlali zabarikádovat se zásobami a vydržet tam až do jara.
Zapomenuti v cele
Při poslední výpravě pro zásoby však byli zadrženi německým oddílem a převezeni do věznice v Banské Bystrici. Zde přežívali v temné kobce od prosince až do konce února. Poslední týden slyšeli, jak vězně z ostatních cel vyvádějí ven a s asistencí psů a kulometů je odvážejí do Kremničky. Jen jejich dveře se neotevřely.
Po týdnu pro ně přišla skupina strážných, všichni byli slovenského původu. "Co tady ještě děláte?" zeptali se. "Vždyť už tady dávno nemáte být! Všichni byli zastřeleni v Kremničce." Další týden nikdo z nacistů a jejich kolaborantů nevěděl, co si s Gajdošem a Rudlou počít, zvlášť když všechny záznamy včetně vyšetřovacích protokolů už byly zničeny. O osudu zapomenutých odsouzenců nakonec rozhodl velitel věznice, sudetský Němec, který uměl česky: vystavil jim propouštěcí dokumenty a poslal je "k čertu".
Netrvalo dlouho, a Gajdoš s Rudlou byli zatčeni znovu. Fanatický nacista ze zásobovací jednotky wehrmachtu je považoval za sovětské špiony a jejich propouštěcí dokumenty vůbec nebral na zřetel. Mladé muže odvezl zpět do Banské Bystrici, aby se zeptal velitele věznice, zda náhodou nejde o hledané zločince.
Sudetský Němec se náležitě rozčílil a nacistu zahrnul nevybíravými výrazy: "Ty idiote, ty mi chceš snad říct, že je můj podpis falešnej? Nepoznáš razítko?"
Smrt číhala v Priechodu
Gajdoš s Rudlou byli opět volní. Jejich další cesta vedla do partyzánského tábora ve vesnici Priechod. Zde se jich ujal jakýsi muž v civilu, plynně hovořící slovensky i maďarsky. Měl na starosti zásobování a příchozím mladíkům ihned nabídl housky a koláče. Potom jim řekl, že ve vesnici nemohou tu noc zůstat a mají se odebrat do jiného ležení, které se nachází výše v horách.
Dotyčný muž byl ve skutečnosti zrádce, který nechal tu noc všechny muže v Priechodu vyvraždit nacisty. Gajdoš se nikdy nedozvěděl, proč právě jemu a jeho kamarádovi zachránil život tím, že je poslal nahoru do hor. Donesla se mu jen zpráva, že kolaboranta později popravila sovětská armáda.
Gajdoš se po válce shledal s otcem a usadil se s ním v Karlových Varech. Matka se sestrou bohužel zahynuly v koncentračním táboře. Okolnosti ani místo jejich smrti se nikdy nepodařilo dohledat.
