Alexandr, přezdívaný Saša, měl na svého mladšího bratra velký vliv. Dokonce takový, že malý Vladimir jedl stejné jídlo a snažil se ho ve všem napodobovat. Saša ale city neopětoval. Podle jeho názoru byl totiž mladší bratr příliš panovačný.
Vladimir to ale neviděl. Do svého díla Co dělat? - Palčivé otázky našeho hnutí zakomponoval příběhy, které se svým bratrem zažil. Fakt, že dal Lenin souhlas k zavraždění carské rodiny, byl, podle spisovatele a historika Philipa Pompere, akt pomsty za bratrovu smrt. Stal se totiž hlavním aktérem při přípravě atentátu na cara Alexandra III. (Zdroj: medium.com)
Uljanov připravil manifest ruskému lidu, který měl být zveřejněn bezprostředně po smrti cara. Začinal slovy: „Duch ruské země žije a pravda není uhašena v srdcích jejích synů. Dne .... 1887 byl popraven car Alexander III." Tajná policie se ale o chystaném atentátu dozvěděla a vrahové před katedrálou svatého Izáka na panovníka čekali marně.
O několik hodin později se sešli v hospodě, aby prodebatovali, co dál. Jeden z nich, Andrejuškin, byl ale sledován tajnou policií. Během několika hodin byli zadrženi stovky podezřelých na základě Alexandrovy kódované knihy, jež obsahovala jména a adresy sympatizantů. Patnáct mužů, včetně Leninova bratra, stáli před obviněním za spiknutí s cílem zavraždit cara.
U soudu odmítl zastoupení právníkem. Ve snaze zachránit kamarády se přiznal ke všem činům: „Teror .... je jedinou formou obrany, kterou může menšina, silná pouze ve své duchovní síle a vědomí své spravedlnosti, bojovat proti fyzické moci většiny...Teror je naší odpovědí na násilí státu. Jediný způsob, jak donutit despotický režim, aby lidem poskytl politickou svobodu,“ uvedl ve své závěrečné řeči.
Když se Lenin dozvěděl o bratrově popravě, ve svých sedmnácti letech údajně řekl: „Nechám je za to zaplatit! Přísahám.“
Aleksandr, do něhož vkládali všichni naděje, se stal hanbou rodiny.
Joel Carmichael, autor Krátkých dějin ruské revoluce (1976), píše, že : „Lenin a další mladí intelektuálové se v té době odvrátili od terorismu a atentátů na představitele státu k myšlenkám Karla Marxe. Viditelné násilí mělo být opuštěno. Hlavním úkolem revolučních vůdců mělo být vytvoření disciplinované dělnické strany, která by vedla Rusko do zaslíbené země." (Zdroj: spartacus-educational.com)
Po smrti bratra byla celá Leninova rodina považována za vyvrhele mezi váženými lidmi v Simbirsku, kde žili. Úsilí matky Marie i samotného Ilji o integraci do imperiální společnosti selhalo, což způsobilo, že byli odsunuti na okraj společnosti. To vedlo k zesílení hněvu a nenávisti, kterou mladý muž vůči monarchii pociťoval.
Leninova revoluční cesta byla započata.
