Je to jeden z nejtrvalejších strachů lidstva, klasická noční můra, která překonala čas, kontinenty i civilizace. Strach z toho, že vás někdo prohlásí za mrtvé, i když nejste, a že jste naprosto bezmocní, abyste tomu zabránili.
Děsivý konec Alexandra Velikého
Nyní se objevila nová teorie, jak děsivý konec Alexandr Veliký měl. Podle legendy Alexandrovo tělo šest dní po smrti nejevilo žádné známky rozkladu. Staří Řekové to považovali za znamení, že jejich válečný hrdina je bůh.
Dr. Katherine Hallová z Dunedin School of Medicine na Otagské univerzitě na Novém Zélandu tvrdí, že Alexandr mohl trpět Guillainovým-Barrého syndromem. To je rychlé oslabení svalů způsobené imunitním systémem poškozujícím nervový systém. Tento poznatek tak může vysvětlovat rozporuplné důkazy o tom, jak a kdy Alexandr Veliký zemřel.
"Jeho smrt je možná nejznámějším případem pseudothanatos neboli falešné diagnózy smrti, který byl kdy zaznamenán," řekla.
Alexandr se narodil v roce 356 př. n. l. v řeckém starověkém království Makedonie a na trůn usedl ve věku 20 let. V mládí se učil u Aristotela a později se stal jedním z největších generálů a dobyvatelů, jaké kdy svět viděl. Navzdory mnoha překážkám dobyl obrovskou perskou říši od Malé Asie přes Egypt až po Indii. Díky tomu se stal makedonským králem, vůdcem řecké armády, faraonem a ve věku 25 let "velkým králem" Persie. Jeho říše se rozkládala na třech kontinentech a měla rozlohu 5 milionů kilometrů čtverečních. Zemřel v Babylonu, na území dnešního Iráku, v roce 323 př. n. l. ve věku 32 let.
Omylem ho pohřbili zaživa a při plném vědomí
Krátce před smrtí měl horečku a bolesti břicha. Nemoc rychle paralizovala jeho tělo, ačkoliv mysl nikdy nezasáhla. Pravděpodobně trpěl akutní variantou motorické axonální neuropatie. V té době zcela běžným onemocněním.
Pro více informací se podívejte na toto video:
"Jeho zrak mohl být rozmazaný, a pokud by měl příliš nízký krevní tlak, zcela jistě by upadl do kómatu. Existuje však šance, že vnímal své okolí a mohl alespoň slyšet. Takže by slyšel své generály, jak se dohadují o nástupnictví, slyšel by příchod egyptských balzamovačů, slyšel by, že se chystají začít pracovat."
Diagnostika smrti v té době závisela více na dechu než na pulzu, a pokud bylo jeho tělo ochrnuté, dýchal by mělce. Jeho tělo se mohlo snažit regulovat teplotu, zorničky se mohly zafixovat a rozšířit. To, že jeho tělo nevykazovalo po smrti známky rozkladu, nemusel být zázrak, ale prostý fakt, že ještě nebyl mrtvý.
"Pokud by Guillain-Barrův syndrom byl skutečně příčinou jeho úmrtí, vysvětluje to tolik jinak poměrně různorodých prvků a vytváří z nich koherentní celek, jaká mohla být skutečná smrt Alexandra Velikého," řekla Hallová.
Zdroje:
