A. Orlowski: vyšinutá nacistická dozorkyně šetřila s místem v plynových komorách

Alice Orlowski byla považována za jednu z nejbrutálnějších dozorkyň. Byla souzena v procesu Osvětim společně s Hildegard Lächert.

Alice Orlowski byla považována za jednu z nejbrutálnějších dozorkyň. Byla souzena v procesu Osvětim společně s Hildegard Lächert.

Foto: By Source, Fair use, https://en.wikipedia.org/w/index.php?curid=25349898

Dozorkyně Alice Orlowski působila v koncentračním táboře Majdanek a byla považována za jednu z nejbrutálnějších dozorkyň. Její unikátní způsob mučení spočíval v bičování vězňů přes oči, čímž se stali práce neschopní a byli odesíláni k likvidaci. Aby bylo možné zlikvidovat co možná nejvíce lidí, nechávala házet malé děti nad hlavy žen, které byly v napěchovaných plynových komorách připraveny k usmrcení.

Efektivní plynování žen a dětí

Alice Elisabeth Orlowski (roz. Ellingová) se narodila 30. září 1903 v Berlíně. Působila jako dozorkyně v několika koncentračních táborech na území nacisty okupovaném Polsku. Výcvik za ženskou stráž (SS-Aufseherin) zahájila v roce 1941 v německém koncentračním táboře Ravensbrück. V říjnu 1942 byla vybrána za dozorkyni v koncentračním táboře Majdanek. Společně s Hermine Braunsteiner se staraly o pravidelné plynování žen, které k plynovým komorám dopravovaly nákladní vozy. Obě byly touto ohavnou činností naprosto konsternovány a zejména Orlowski proslula efektivním využitím kapacity plynové komory. Prostor nad hlavami žen připravených ke zplynování vyplňovala malými dětmi. V druhoválečné historii je známá jako ta, co šetřila místem. 

Vězeňkyně bičovala přes oči

Orlowski byla posedlá tyranií a sadismem. Když do tábora dorazil další transport, přivítala nové vězeňkyně bičem, zejména si libovala v bičování přes oči. Svištění biče se rozléhalo táborem bez ustání. Za svou „vynikající práci“ byla brzy povýšena na post vedoucí (tzv. Kommandoführerin) speciálního komanda tzv. Kanada, které třídilo zabavený majetek od vězňů. Velela asi stovce žen, které rozdělovaly jednotlivé zabavené kusy od hodinek, peněz, kožešin až po zlato a šperky. Po evakuaci tábora byla převelena do koncentračního tábora Krakow-Płaszów (tzv. Julag I.). Tento nacistický koncentrační tábor byl jedním ze tří židovských pracovních táborů a byl zprovozněn na podzim roku 1942.

Lisolotte Meirer (vlevo) a Johanna Altvater

Jak se chovaly ženy dozorců v koncentrácích: Krutost některých byla zarážející

Z kruté bestie se stala světice

Začátkem roku 1945 byla přiřazena jako dozorkyně k pochodu smrti, který směřoval do Osvětimi-Březinky. V průběhu pochodu smrti změnila výrazně své chování a ze sadistické a kruté ženy se najednou stala mírumilovná, pokorná a úslužná osoba. Přeživší vězni později vypovídali, že vězně často utěšovala, starala se o jejich pohodlí, zajišťovala pro ně vodu a jídlo a dokonce vedle nich spala na zemi. Dodnes se historikové o její náhlou proměnu zajímají a spekulují, co tuto změnu chování způsobilo. Zřejmě si uvědomila situaci a blížící se konec války a obávala se, že by byla souzena za válečné zločiny. K čemuž také záhy došlo.

Smrt přišla dříve než rozsudek

Na konci války v květnu 1945 se z neznámých důvodu ještě vrátila do Ravensbrücku, kde byla sověty zajata a předána soudu. Při procesu „Osvětim“ v roce 1947, který se konal v polském Krakowě, byla souzena, shledána vinou a odsouzena k doživotnímu vězení. V roce 1957 byla po deseti letech propuštěna. Nicméně roku 1975 byl její případ opět otevřen a při třetím soudním procesu „Majdanek“ v Düsseldorfu byla za své ohavné činy souzena. Rozsudku se nedožila. Zemřela v průběhu procesu roku 1976 ve věku 73 let.

 

Zdroj: The Esther M. Zimmer Lederberg Trust

Akční letáky