Alžběta Hesenská se narodila roku 1864 jako druhá dcera hesenského vévody Ludvíka IV. a jeho manželky Alice, dcery královny Viktorie. V rodině se jí říkalo Ella. Již v mladém věku proslula jemnou krásou, uměleckým nadáním a zbožností. Od svých čtrnácti let, kdy jí zemřela matka, žila se svou sestrou na britském královském dvoře a okouzlovala muže všech generací. Zamiloval se do ní i německý císař Vilém II., jeho žádost o ruku ale Ella odmítla a v roce 1883 se zasnoubila se svým vzdáleným bratrancem, Sergejem Alexandrovičem.
Sergej byl pátým synem cara Alexandra II., a ve své zemi tedy vysoce postaveným mužem. Ella se z vlastní iniciativy naučila rusky a přestoupila na pravoslaví, ačkoli se to od ní oficiálně nevyžadovalo. Při té příležitosti přijala jméno Jelizaveta Fjodorovna. (Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Alžběta_Ruská)
Alžběta Fjodorovna
Manželství zůstalo bezdětné, což klevetné jazyky ve své době odůvodňovaly Sergejovou údajnou homosexualitou. Ella se však realizovala v péči o jiné děti z carovy rodiny a dvě z nich po smrti jejich matky dočasně adoptovala.
Její manžel se mezitím ve funkci guvernéra Moskvy zabýval potíráním levicového proudu a vyhnáním Židů z města, což byl krok, který Alžběta údajně ostře odsoudila. Na její nátlak Sergej na začátku roku 1905 na svůj úřad rezignoval a začal se věnovat charitě.
Svůj dobrý úmysl ale nestačil proměnit ve skutek. Hned v únoru byl zavražděn levicovým atentátníkem Ivanem Kaljajevem, který na jeho kočár hodil výbušninu. Ella výbuch slyšela; ihned k místu neštěstí přiběhla a vlastníma rukama posbírala kusy manželova roztrhaného těla. Poté strávila několik dní na modlitbách.
(Zdroj: historyweb.dennikn.sk, srpen 2020)
Alžběta v řeholním šatě
Příbuzní ji prosili, aby se vrátila do Anglie, ale odmítla. Místo toho prodala své šperky a za utržené peníze koupila v Moskvě usedlost, kde zřídila klášter pomáhající nejchudším vrstvám. Složila řeholní slib a stala se milosrdnou sestrou.
Rusko neopustila ani po bolševickém převratu, což se jí stalo osudným. V červenci roku 1918, den po vyvraždění carské rodiny, byla Ella se sedmi příbuznými a spolupracovníky na Leninův příkaz zatčena a převezena do opuštěného dolu na železnou rudu. Všichni zadržení byli donuceni dojít se zavázanýma očima a svázanýma rukama k hluboké šachtě, do které je bolševici následně svrhli a hodili za nimi několik ručních granátů.
Kdo v šachtě nezemřel na následky zranění, čekala ho smrt hladem. Rolníci z okolí vypověděli, že se z jámy ještě několik dní linul zpěv modliteb. Sama Alžběta zřejmě skonala jako jedna z prvních, protože ji těžce zranila střepina granátu. Ruská pravoslavná církev ji pro její mučednickou smrt v roce 1992 prohlásila za svatou.
