Byla královna Alžběta I. zabita svým jedovatým bílým make-upem? Je to možné. Protože kosmetika, kterou používaly ženy v době královny Alžběty, se od té dnešní výrazně liší. Nejen že ženy tehdy chtěly vypadat jinak než ženy dnešní a výrazné líčení bylo normálem, ale hlavně materiály, z nichž byla kosmetika vyráběna, byly naprosto jiné.

Jaký byl ideál alžbětinské krásy?

Standardy krásy se neustále mění, a právě doba alžbětinská byla naprosto odlišná. Ženy se snažily dosáhnout zcela jiného efektu než dnes, protože následovaly ideál krásy. Každá ho chtěla napodobit. A o co se líčením snažily?

Bledá pleť byla základem, stejně jako je tomu dodnes třeba u většiny asijských národů, kde se ženy zásadně vyhýbají slunci. Bledá pleť byla tehdy znakem urozenosti, bohatství a jemnosti. Právě proto, že si ženy jen obtížně svou pleť chránily, protože neexistovaly dnešní možnosti, kožní problémy a neštovice byly běžnou záležitostí.

Proto i hladká, neposkvrněná pleť byla skutečnou vzácností. A chtěla ji každá! Navíc každá žena v době Alžběty I. chtěla mít zářivé široce posazené oči, sněhobílou pleť, růžové tváře, rudé rty a světlé vlasy.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Co ženy používaly?

Nejoblíbenějším prostředkem k dosažené bílé pleti byl benátský cerus (známý také jako Saturnův destilát). Jednalo se o směs bílého olova pocházejícího z Benátek a octa. Tento bílý podklad se používal na obličej, krk a ňadra. A jak my dnes už víme, olovo není to, s čím si naše pokožka dokáže poradit. Roztírání olova po celé pokožce samozřejmě způsobovalo vážné poškození kůže. Takže když se žena večer odlíčila, její pleť byla šedá a svraštělá. Docházelo totiž k otravě olovem!

A to se dotklo nejen pleti. Ženám vypadávaly vlasy a dokonce při dlouhodobém užívání mohla být tato metoda i smrtelná.

Další make-up a předsmrtné deprese

Kromě bělostné pleti se oči pro jejich zvýraznění lemovaly černým kohlem. Ale nejen to jim dodávalo na výraznosti. Ženy nosily ještě tzv. oční kapky s beladonou. Právě ta se používala k rozšíření zorniček, aby žena byla co nejpřitažlivější a nejsvůdnější.

Dále bylo módní tenké a klenuté obočí, které vytvářelo vysoké čelo. Právě to bylo kromě bílé pleti i dalším znakem aristokracie. Velmi oblíbené byly zarudlé tváře a červené rty. Červená barva se získávala pomocí rostlinných a živočišných barviv. Červených rtů přitom dosahovala díky použití cinabaru, což je minerál obsahující rtuť. Otrava rtutí může způsobit ztrátu paměti, deprese nebo v krajním případě i smrt. Když ale Alžbětě začaly vypadávat vlasy, začala bohužel nosit paruku, která byla obarvena na červeno ještě větším množstvím rtuti. I tomu jsou pak připisovány její známé deprese, jimiž před smrtí trpěla.

Ač ikona své doby, v žádném ze svých pokojů nechtěla mít Alžběta zrcadlo. Vedle špatného fyzického zdraví vykazovala známky zhoršujících se kognitivních schopností a deliria. Ale její tvrdohlavost opět vyhrála. Odmítala odpočívat a údajně stála hodiny a hodiny, možná se bála, že kdyby si sedla, už by nikdy nevstala. Věděla, že umírá, ale lékaře tvrdošíjně odmítala.

Odličování bylo jako peklo!

Co je nejhorší, že odličování nebylo běžné každou noc, před spaním. Naopak vydrželo alespoň týden. Takže ani sundat pak doslova masku z tváře nebyl žádný med. Na odličování se používala růžová voda, citronová šťáva nebo směs vaječných skořápek, kamence, rtuti a medu.

Ač se ženy domnívaly, že tato směs zanechává pleť jemnou a pružnou, skutečnost byla zcela jiná, protože jim zázračná odličovací směs pleť spíše rozežírala. A něco podobného se stalo i Alžbětě. Té bylo v roce 1562 dvacet let. Dostala však vysokou horečku, která ji upoutala na lůžko. Zjistilo se, že měla neštovice, které byly v té době smrtelnou nemocí.

Alžběta a neštovice

Neštovice v té době existovaly neskutečných 12 000 let a tato nemoc sužovala lidstvo až do vynálezu vakcíny Edwardem Jennerem v roce 1796. Ještě v Alžbětině době zabíjely neštovice přibližně 30 % nakažených lidí. Alžběta měla štěstí. Přežila. Ale nebylo to bez následků. Na kůži jí zůstalo mnoho jizev a skvrn, což se marnotratná Alžběta rozhodla řešit.

Znaménka a skvrny po neštovicích se rozhodla za každou cenu zamaskovat. Právě tak vytvořila svůj ikonický vzhled, který by dnes působil spíše směšně, ale v její době se stal naprostým ideálem krásy. Alžběta navíc věděla, že "ona sama je posuzována a následována", o čemž svědčí i její známý citát: "Oči mnoha lidí sledují naše činy, na našich šatech se brzy objeví skvrna, v našich činech se rychle objeví vada.“

Vidíte? Touha po kráse Alžbětu vlastně zabila. Make-up její vzhled zhoršoval a může být jedním z důvodů, proč měla tak velkou zálibu v neuvěřitelně propracovaných šatech a přehnaných špercích. "Představovala si, že lidé, kteří jsou hodně ovlivňováni vnějšími znaky, budou odváděni leskem jejích šperků od toho, aby si všímali úpadku jejích osobních půvabů," napsal Francis Bacon, britský filozof a státník.

O příčinách tiché Alžbětiny smrti se vedou vášnivé diskuse, kde právě otrava olovem je jednou z nejpravděpodobnějších příčin. Protože však pitvu odmítla, dodnes si nejsme jisti.

Zdroje:

www.ancient-origins.net, www.usmagazine.com, grassrootsshakespeare.com