Okénko do historie
Jedna z nemocnějších panovnic historie Alžběta I. (1533-1603) byla dcerou Jindřicha VIII. a jeho druhé ženy Anny Boleynové. Jako poslední panovník z rodu Tudorovců usedla na trůn 17. listopadu 1558 po smrti své sestry Marie I., zapřisáhlé katoličky známé jako Krvavá Marie. Ta mladou Alžbětu rok držela v domácí vězení kvůli podezření za účast při spiknutí protestantů, dokonce ji chtěla nechat popravit. Alžběta za své vlády anglikánskou církev, kterou založil její otec, podporovala a rozvíjela.
Byla velmi nadaná a vzdělaná, už v jedenácti letech mluvila plynně pěti jazyky, a další se stále učila. O její vzdělání se zasloužila poslední Jindřichova manželka Kateřina Parrová, která ji také naučila umění mluvit na veřejnosti, čímž byla Alžběta proslulá.
Byla patronkou umění, měla ráda hudbu a divadlo a založila královskou divadelní společnost, která bavila dvůr. Někteří teoretici dokonce tvrdili, že mohla napsat některé (či možná všechny) Shakespearovy hry. To se však nikdy nepotvrdilo.
Panensky čistá?
Navzdory naléhání parlamentu se Alžběta nikdy nevdala. Prohlásila, že se provdala za svou zemi a muže si nikdy nevezme. Proč je tak trochu záhadou. O nápadníky nouzi neměla, ale žádný si nedokázal získat její srdce. Jedním z těch „vážných“, jehož žádost o ruku tehdy 45letá Alžběta přijala, byl o pětadvacet let mladší Françoise, vévoda z Anjou, o kterém se říkalo, že je transvestita. Psal Alžbětě milostné dopisy a náklonost, jak se zdálo, byla oboustranná. Láskyplně mu říkala „žabák“ (pozn.: angl. hanlivě Francouz), věnovala mu prsten a před shromážděním dvořanů prohlásila, že si ho vezme. Nevzala. Svůj názor hned druhý den na to změnila.
O Alžbětině panenství se však po celou dobu její vlády pochybovalo nejen v Anglii, ale i na evropských dvorech. Říkalo se o ní, že je největší „děvkou“ Evropy, katolíci zpochybňovali její cnost a obviňovali ji ze „špinavého chtíče“. Šuškalo se o jejích neukojitelných sexuálních touhách a tajných milencích. Jisté je, že se netajila flirtováním se svými dvořany, které si náramně užívala. Předpokládá se, že její jedinou láskou byl Robert Dodley, 1. hrabě z Leicestru, kterého znala od dětství a říkala mu „drahoušek Robin“. Jako královna ho jmenovala „velmistrem koní“, což byl post velmi důležitého úředníkem panovníkovy domácnosti.
U dvora k sobě projevovali nesmírnou, nijak tajenou náklonost. Údajně ho Alžběta navštěvovala v jeho komnatách i v noci. Zda to bylo silné přátelské pouto, platonická láska či milenecký vztah se neví. Ani po záhadném úmrtí jeho ženy, ve kterém měl mít prsty nejen on, ale i Alžběta (ale neměli, jak se později ukázalo), si ho nevzala, přestože ji několikrát požádal o ruku…
Být jako Alžběta
Během téměř půl století vlády Alžběty se móda měnila, ona však na ni měla velký vliv. Její styl oblékaní se snažili napodobit dvorní dámy, šlechtičny, ale i dvořané a šlechtici, kteří dokonce nosili korzety. Všechny urozené dámy chtěly vypadat jako Alžběta i vzhledem. Ideálem krásy alžbětinské doby byly světlé vlasy, alabastrová pleť, která byla symbolem vznešenosti, jasné oči a rudé rty. Alžběta byla rusovláska, a ač měla přirozeně bílou pleť, s „bělostí“ to přeháněla.
Na vybělení pleti a pih se používal odvar s toxickými látkami jako síra, terpentýn a rtuť, a na zakrytí nedokonalostí též toxický bílý make-up, tehdy vyráběný na bázi bílého olova, který pleť ničil. Alžběta byla touto „maskou“ proslulá, s přibývajícím věkem ji používala v přemrštěním množství. Když zemřela měla na obličeji dva a půl centimetrů silnou vrstvu. Rty se barvily rumělkou z jedovatého sulfidu rtuťnatého, jiskru v očích zajistily kapky z rulíku zlomocného. Oči se zvýrazňovaly kohlem (práškovým antimonem).
Na celou proměnu Alžběty v dnešní ženu se můžete podívat na následujícím videu:
Vznešené dámy chtěly mít i kudrnaté zrzavé vlasy jako jejich královna. Odbarvovaly si je nebo nosily paruky, stejně jako později Alžběta, které vypadaly skoro všechny vlasy. Alžběta byla nesmírně mlsná, její oblíbenou pochoutkou byly kandované fialky, a tak možná díky sladkostem měla zkažené a vypadané zuby. Některé dámy se i to snažily napodobit a své zuby si černily.
Se svým tajemstvím
Alžběta zemřela 24. března 1603 ve věku 69 let. Krátce před svou smrtí odmítla povolit pitvu, a tak příčina její smrti zůstává záhadou. Vzhledem k jedům, kterými se celý život krášlila, se mnozí domnívají, že zemřela na otravu krve. Jiní, že příčinou byl zápal plic, zánět mandlí způsobený streptokokem nebo rakovina. Její dvorní dámy chránily její čest i po smrti a odmítly prohlídku jejího těla. Tak se nikdy historie nedoví, zda byla skutečně panenskou královnou.
Nicméně sir Walter Raleigh, který v roce 1585 připlul k břehům Severní Ameriky pojmenoval kolonii po své panenské královně – Virginie (angl. virgin – panna).
Zdroje: www.rmg.co.uk, www.historyhit.com, www.rmg.co.uk/stories, www.historyextra.com, www.rmg.co.uk/stories