Ve dvou se to lépe táhne

Alžběta Zdražilová byla nejmladší dítě zdravotnice a vojáka a na svět přišla v Humenném. Otec byl drobný živnostník a jako pekař neměl moc práce ani peněz. Na radu svého blízkého přítele se celá rodina odstěhovala na Podkarpatskou Rus, kde se jim dařilo o dost lépe. Chodila do školy a kamarádi na ni byli i přes její židovský původ milí. Na přelomu 1940 a 1941 odvezli celou rodinu do Užhorodu. Na zmatený rok svého života vzpomínala Alžběta jen matně. V hlavě jí utkvěla kvanta vší ze Stutthofu. Netušila, že je to jen malicherný problém. Transport do Osvětimi trval čtyři dny a hned po příjezdu prošla se sestrou selekcí. Její matka takové štěstí neměla a šla na stranu těch, pro které v táboře nenašli uplatnění.

Ostříhali jí dlouhé vlasy a musela odevzdat všechny šaty a cennosti. Skupina nahých vězňů stála před krematoriem a čekala, co se bude dít. Za velkou zdí probíhala kontrola Červeného kříže. Pracovníci dostali udání, že se v Osvětimi hazarduje s lidskými životy a dochází k masovému zacházení. V táboře se ten den zastavil všechen život a zahrálo se divadlo o nápravném zařízení.

Zázrakem přežila

Na podzim roku 1944 neprošla druhou selekcí a šla na stranu jisté smrti. Neváhala a rozeběhla se ke druhé skupině, v níž byla její sestra. Jako zázrakem to nikdo nezaregistroval. Se sestrou a osmi stovkami žen se dostala do tábora nedaleko Gdaňsku, kde musely stavět letištní rampy. Alžběta nestíhala a bez pomoci sestry by nepřežila. Naštěstí měly mnohem lepší zázemí než v Osvětimi, mohly se dokonce občas umýt. Když těžkou práci dokončily, nebylo jich už třeba. Dozorci je poslaly na pochod smrti. V té době byla Alžběta nemocná a trpěla skvrnitým tyfem. Sestra Růžena se pokusila o útěk a našla skulinu, kterou se protáhla. Utekly ve třech a schovaly se v seníku, kde se dočkaly osvobození. Tehdy šestnáctiletá dívka vážila 32 kilogramů a musela podstoupit náročnou léčbu. Trpěla halucinacemi a byla svázaná, aby nevyskočila z okna.

Po válce pátrala po svých příbuzných. Její sourozenci našli domov Izraeli, ale bratr Vojtěch to vzal oklikou přes Jižní Ameriku. Alžběta se provdala a založila rodinu. O svých zážitcích z Osvětimi nechtěla dlouho mluvit a svůj původ tajila i před svými dcerami, které jí to dlouho vyčítaly.