Amanirenas: Jednooká núbijská královna s lukem rozsekala římskou armádu

Amanirenas: Jednooká núbijská královna rozsekala římskou armádu

Amanirenas: Jednooká núbijská královna rozsekala římskou armádu

Foto: Shutterstock.com

Do historie se zapsali slavní králové i královny, válečníci a válečnice, kteří se nezalekli ani mnohem silnějšího nepřítele. Mezi ně patří i slavná africká královna, která se s lukem a šípy postavila na odpor mocným Římanům.

Núbijské království 

Amanirenas se narodila někdy v období 60 až 50 let př. n. l. Nastoupila na trůn po smrti svého chotě, císaře Teriqetase, který zemřel na počátku války s Římany. Stala se tak vládkyní Núbijského království neboli království Kuš, oblastí mezi řekami Nil a Atbara (dnešní Súdán). Vládla v letech 40-10 př. n. l. a říkalo se jí Kandake, Královna matka. Území obývali Núbijci, lovci a válečníci, ale především vynikají lukostřelci. Luk a šípy ale dokonale ovládaly i ženy. V sousedním Egyptě se království říkalo Kuš neboli země „Země luků.“

Wonder Woman a mýtus o mocných Amazonkách

Kdo byly bájné kruté Amazoky a kde se vzala slaná Wonder Woman?

Statečná Amanirenas

V době, kdy Amanirenas vládla, byl Egypt poražen Římany a byl římskou kolonií. Římané si však chtěli podrobit další území, včetně království Núbijců. V roce 24 př. n. l. chtěl římský provinční soudce Egypta C. Gallus uvalit na Kuš daně, to si však Amanirenas nechala líbit a rozhodla se bránit. Se svým synem Akinidadem dala dohromady vojsko vyzbrojené luky a šípy a v jeho čele vytáhla po boku svého syna do boje proti Římanům. Římské vojsko porazila u Filae a Syény a dobila tři města, zajala mnoho válečníků a poničila několik římských památek. Jako válečnou trofej si núbijští bojovníci přivezli domů hlavu bronzové sochy tehdejšího římského císaře Augusta, kterou Amaniréna nechala pohřbít u vchodu svého paláce. Jen tak mimochodem, archeologové ji vykopali v roce 1914.

Amanirenas bojovala na válečných slonechZdroj: Shutterstock.com

Římská odveta

Římský místodržitel Egypta G. Petronius záhy zahájil protiútok. Vyhnal Núbijce ze Syény a získal zpět dobytá území. Ze zajatých Núbijců se stali otroci. Poté vtrhnul do království Amanirenas. A začala pětiletá krvavá válka, v historii známá jako Meroitská válka, podle hlavního města Núbijského království Meroe. V jedné z bitev přišla Amanirenas o oko, ztratila i svého syna. Královna se ale ani poté nevzdala a stále se bránila, podnikala protiútoky. I navzdory neúspěšnému útoku na římskou posádku v Primis, núbijská hrdá královna odmítla porážku. Pro Římany byl její odpor zdrcující. Augustus a Amanirenas proto uzavřeli mírovou smlouvu.

Na jednooké bojovnici si Římané vylámali zuby

Amanirenas nestrávila většinu svého královského života na trůnu, ale na válečných polích bojem za ochranu svého lidu před útočnými Římany.  Bojovala na válečných slonech a jako bojovnice za práva svého království byla prý nelítostná a krutá. Své lvy v paláci krmila válečnými zajatci. Jako královna však zůstává jednou z nejvýznamnějších panovnic Afriky. Díky její statečnosti a válečnému umění Římané její území nedobili a Amanirenas získala svobodu pro svou zem na dalších 400 let.

Ohaguro: Podivný japonský ideál krásy žen s černými zuby

Záhada krásné rusovlásky: Kdo byla a proč přistála v divném plavidle v Japonsku?

Zdroje: narratively.comwonderopolis.orghistoryofyesterday.com