Sarmatové byli kočovní pastevci íránského původu, kteří hovořili jazykem podobným perštině a zhruba v 7. století př. n. l. se objevili v euroasijské stepi. Během dalších osmi set let se roztáhli k břehům Černého a Kaspického moře, odkud vytlačili Skyty. Jejich území se rozpínalo přes oblast dnešního jižního Ruska a jihovýchodní Ukrajiny až k řece Visle a Dunaji. Sarmatové se tak stali sousedy římské říše, která z jejich blízkosti neměla vůbec žádnou radost.
Nešlo přitom o jednotný národ, ale spíše o soubor rozličných kmenů, které spojoval podobný jazyk a kulturní zvyklosti. K nim patřila i výbojnost. Sarmatové sázeli na těžkou jízdu, pěchotu patrně vůbec nevyužívali. Na nepřátele se vrhali zásadně na koních, vyzbrojeni dlouhými meči a kopími, přičemž se chránili přilbami a destičkovou, koženou nebo kroužkovou zbrojí. Armádu doplňovala lehká jízda vybavená luky, oštěpy a lasy.
Sarmatští jezdci
Neohrožené bojovnice
Na rozdíl od mnoha jiných starověkých kultur u Sarmatů vojenský výcvik podstupovaly i dívky. Podle řeckého historika Hérodota byly sarmatské ženy v sedle a válce stejně obratné jako muži. Skvěle ovládaly lukostřelbu a uměly vrhat oštěpem. Jejich role se změnila až poté, co se provdaly. Vdané ženy se více držely doma a staraly se o rodinu.
Hérodotovo svědectví potvrzují archeologické nálezy; tvar kosterních pozůstatků sarmatských žen i velmi mladých dívek svědčí o tom, že dotyčné strávily podstatnou část života v sedle. Podle dnešních historiků v sarmatské společnosti vládl zpočátku matriarchát a ženy zastávaly vedoucí pozice v politice i armádě. Postupem času však zaměřily svou pozornost k rodinným záležitostem a z armády se pozvolna vytratily.
Jak asi Sarmatové vypadali? Video přináší rekonstrukci jejich podoby na základě archeologických nálezů:
Zpracovala se i kopyta
Pro Římany byli Sarmatové nepříjemnými sousedy. Při sebemenší provokaci tvrdě zaútočili, i když se třeba zrovna zavázali k mírové dohodě. V jízdě je navíc nikdo nepřekonal; dokonce i Římané se od nich učili, jak zformovat vlastní kavalerii. Pověstná byla také sarmatská přizpůsobivost a vynalézavost; pokud nebylo k dispozici železo, hroty k oštěpům a kopím si vyrobili z kostí. K výrobě pevné destičkové zbroje jim posloužila koňská kopyta. A protože jednoduchá řešení bývají nejen praktická, ale také účinná, mnoho jezdců si v boji vystačilo s obyčejným lasem, kterým se nepřátelé strhávali z koní nečekaně a bleskově.
Bylo to teprve v roce 173 n. l., kdy římské síly dokázaly Sarmaty definitivně porazit a donutit je k dodržování míru. Kočovná populace později splynula s germánskými a slovanskými kmeny a její kultura postupně zcela zanikla.
Zdroje: http://www.silk-road.com/, https://www.researchgate.net/
