www.livescience.com,www.smithsonianmag.com, www.washingtonpost.com, www.thanley.wordpress.com
„Slyšel jsem, že Amazonky lámou nohy právě narozeným chlapcům nebo je rovnou zabíjejí, aby je neohrozily," psal v roce 400 př. n. l. Hippokrates. Kolovaly prý také příběhy, že válečnice využívají muže jako sexuální otroky. Hérodotos kolem roku 440 př. n. l. podrobně popisuje, že jejich úkolem bylo bojovat, zatímco jejich manželé měli zůstat doma, hospodařit na poli a tkát látky.
O ženách, které se aktivně účastnily válečných tažení a bojovaly po boku můžu, se nezmiňovali pouze Řekové. Legendy o jejich životě zaznamenávali také kronikáři z Egypta, severní Afriky, Arábie, Mezopotámie, Persie, Střední Asie, Indie a Číny. Ve všech šířili strach a smrt.
Moderní historici však až do minulého století nedokázali vystopovat původ těchto příběhů. „Mysleli si proto, že Amazonky byly pouhým protikladem mužských bojovníků, předlohou pro bohyně nebo symbolem matriarchátu. Někteří dokonce tvrdili, že byly projevem divoké sexuální fantazie starověkých autorů,” vysvětluje americká historička Adrienne Mayor ze Stanfordské univerzity. „Archeologické nálezy ale potvrdily, že ženské válečnice opravdu existovaly.”
Amazonky
Důkazem toho jsou kosterní pozůstatky, které byly vykopány na pohřebišti v oblasti dnešní západoruské obce Devitsa. Jeho stáří se odhaduje na 2500 let. Byli zde uloženi zástupci kočovného kmene Skythů, jenž od 7. století př. n. l. do 3. století př. n. l. ovládal území táhnoucí se od Černého moře až na východ do Mongolska. Byli prvními lidmi, kteří ovládali jízdu na koni a používali menší luk. Podle řeckého historika Hérodota také holdovali marihuaně, pili alkohol a zdobili si tělo tetováním.
V hrobech byly objeveny části koňských postrojů, zbraně a šperky. Většina koster na sobě nesla znaky zranění způsobených v boji. Analýza DNA následně odhalila, že patřily ženám ve věku od deseti do 40 let.
Odvážné bojovnice
„Dosud archeologové identifikovali více než 300 pozůstatků válečnic,” říká Mayor. Tento objev představuje některé z dosud nejpodrobnějších důkazů, že bojovnice nebyly pouze výplodem lidské fantazie. Naopak. Aby se kmen mohl bránit, bylo nutné, aby se umění jízdy na koni a ovládání luku naučily všechny děti bez rozdílu pohlaví.
Například kosterní a svalová struktura ženy, jež zemřela ve věku dvaceti let, ukázala, že v sedle trávila několik hodin denně. Podlehla zranění na noze, které ji způsobil hrot šípu. Nález skytských Amazonek zároveň vyvrátil mýtus, že lučištnice si odstraňovaly jedno prso, aby se jim lépe střílelo.
