Amelia se narodila v roce 1837 ve viktoriánské Anglii. Jako dítě byla učenlivá a bystrá, nic nenasvědčovalo tomu, že z ní vyroste vraždící monstrum. Zvrat přišel, když její matka onemocněla duševní poruchou a začala mít násilnické sklony. Svůj vztek si vylévala i na své nebohé dceři. Po smrti matky, ke které došlo v roce 1848, už Amelia nikdy nebyla jako dřív. Pomalu jí začaly pronásledovat šílené myšlenky.

Další významným milníkem jejího života byl sňatek s o 35 let starším Georgem Thomasem. Jí bylo 24 let, ale markantní věkový rozdíl netrápil ani jednoho z nich. Žili vcelku spokojeným životem.

Ženy, které v té době vychovávaly své dítě samy, byly považovány za prostitutky. Vznikla tedy služba, kdy lidé nechávali opuštěné těhotné ženy bydlet u sebe za peníze. Budoucí matky utratily v přepočtu více než dva tisíce korun za klidné místo a hlavně diskrétnost. Co ale dělat s již narozenými dětmi, které matky nedokázaly zabezpečit? I to mělo v té době své řešení.

Tzv. „baby farmers“, jak se jim tehdy říkalo, představovaly manželské páry nebo ženy, které nechtěné děti adoptovaly. Matky se jich musely vzdát kvůli finanční tísni, rodinným neshodám nebo z jiných důvodů. Mezi „dětské farmáře“ patřila i Amelia.

Po smrti svého manžela si adopcí potřebovala vydělat peníze. Většinou si nechala jednorázově zaplatit 10 liber. Péči o děti však zanedbávala, některé z nich dokonce zemřely hlady. V roce 1879 tak putovala Amelie na půl roku do vězení. Po propuštění se ocitla na psychiatrii. Tam ale k žádné výrazné změně Ameliiny osobnosti nedošlo, a tak se své činnosti věnovala dál.

Dlouhá léta se jí dařilo vyhýbat spravedlnosti, to se však změnilo, když na její inzerát v novinách odpověděla číšnice Evelina Marmonová. Porodila dívenku jménem Doris, o kterou se však nedokázala dostatečně postarat. Amelie jí slíbila, že za ni přebere veškerou zodpovědnost a tvrdila jí, že už nikdy nebude muset pociťovat tíhu přítomnosti nemanželského dítěte. V jistém slova smyslu měla pravdu. Vražedkyně vzala dívku do svého domu a uškrtila ji kravatou. Ta se nestihla ani bránit, během několika sekund byla po smrti. Hned příští den šla Amelie vyzvednout další dítě, teprve třináctiměsíčního chlapce jménem Harry Simmons. Zabila ho stejným způsobem. Mrtvolky dětí dala do staré sportovní tašky a tu hodila do Temže. Netušila, že taška vyplavala na povrch a dostala se do rukou policie. Tu také zalarmoval místní rybář, který chvíli předtím objevil krabici s dalším nebohým tělíčkem. Vzhledem k tomu, že Amelie byla v souvislosti se smrtí dítěte již jednou trestaná, padlo na ní hned podezření.

Amelia byla nakonec usvědčená z vraždy pouze tří dětí, i když podle obrovské sbírky dětského oblečení a dopisů, které u ní doma policie našla, se předpokládá, že jich byly stovky. Podle některých odhadů zavraždila více než čtyři sta dětí. Přiznala, že ji bavilo, když děti při škrcení pomalu umíraly. V roce 1897 byla oběšena.