Amelia byla první ženou, která letěla sólo přes Atlantický oceán, a i proto se její zmizení během letu kolem světa v roce 1937 stalo záhadou, která dodnes vyvolává mnoho spekulací.
Ameliin život a zvraty
Earhartin otec byl železniční právník a matka pocházela z bohaté rodiny. Už jako dítě byla Amelia dobrodruh a bylo patrné, že je nezávislá a touží po něčem jiném. Poté, co jí zemřeli prarodiče, rodina finančně čelila alkoholismu jejího otce. I proto se Earhartovi často stěhovali, takže v roce 1916 Amelia dokončila střední školu v Chicagu.
Když její matka získala legálně dědictví, přihlásila se Amlelie do školy v Pensylvánii. V té době však navštívila svou sestru v Kanadě a její život se navždy změnil – zatoužila se dostat do války. Začala se zajímat o péči o vojáky zraněné v první světové válce, takže roku 1918 opustila střední školu a stala se asistentkou zdravotní sestry v Torontu.
Pilotní i jiné úspěchy
Po válce vstoupila do programu na Columbijské Universitě v New Yorku, kterou však musela opustit, protože její rodiče trvali na tom, že musí žít v Kalifornii. A právě tam se v roce 1920 vydala na první jízdu letadlem.
Byla tak okouzlena, že začala navštěvovat lekce létání, a v roce 1921 si koupila své první letadlo Kinner Airster a o dva roky později získala pilotní průkaz. Zájem o letectví se stal její celoživotní vášní.
Amelia Earhart (1898-1937)
V té době se začaly objevovat i tendence promotérů letectví, aby nějaká žena pilotka překonala Atlantický oceán. K letu v dubnu 1928 byla vybrána Earhart.
Objevují se spekulace, že to byla právě ona, protože si byla podobná s Charlesem Lindberghem, který rok předtím rovněž letěl nonstop a sólo přes Atlantik.
18. června 1928 se tak Amelia stala mezinárodní celebritou. O jejím letu uspořádala přednáškové turné po celých Spojených státech. O publicitu se staral její pozdější manžel George Palmer Putnam.
Amelia stále létala a mimo jiné se stala držitelkou rekordu o nejvyšší let, do výšky 18 415 stop (5 613 metrů). Její lety byly mediálně velmi sledované a Amelia jich podnikla celou řadu, ve Spojených státech i ve světě. Svou popularitu zvyšovala i tím, že kromě pilotních výkonů povzbuzovala ženy k tomu, aby odmítly omezující sociální normy a nebály se chopit nejrůznějších příležitosti, zejména v oblasti letectví. V roce 1929 tak pomohla založit organizaci pilotky, která se později stala známou jako Devadesát devět. Earhart se stala její první prezidentkou.
Nejslavnější pilotka světa záhadně zmizela
Poslední let a zmizení
V roce 1937 vyrazila Earhart létat po světě. Jejím navigátorem byl Fred Noonan, s nímž překonali hranici společných nalétaných 35 000 km.
2. července zamířili na ostrov Howland, kde měli vykonat náročný let, u něhož byla obtížná zejména navigace. Objevily se však i další komplikace – nedostatek paliva a změna kurzu. Po posledním radiovém spojení se už Amelia nikdy neozvala. Zmizela.
Rozsáhlé pátrání však bylo bezvýsledné a 19. července 1937 byla operace odvolána a dvojice prohlášena za ztracenou na moři. Během cesty Earhartová posílala svému manželovi různé materiály, včetně záznamů v dopisech a denících, jež byly později publikovány v Last Flight (1937).
Nejrůznější teorie
Záhadné zmizení Earhartové zaujalo představivost veřejnosti a vytvořilo mnoho teorií a tvrzení. Zatímco někteří věřili, že ona a Noonan havarovali na jiném ostrově poté, co nedokázali lokalizovat Howland, jiní tvrdili, že byli zajati Japonci. Pro taková tvrzení však nebyl nalezen žádný konečný důkaz.
Většina odborníků se domnívá, že letadlo havarovalo v Pacifiku poblíž Howlandu poté, co mu došlo palivo.
Amelia Eackhart v kokpitu
Fotografie jako nový důkaz?
V roce 1938 však byla zanalyzována fotografie, která do případu vnesla nové světlo. Díky její analýze byly objeveny nové informace týkající se tajemství kolem místa havárie Amelie Earhartové.
Michael Ashmore z RoadtoAmelia.org vydal začátkem tohoto roku prohlášení popisující dotyčnou fotografii: „Trup letadla na této fotografii z prosince 1938 ukazuje možné pozůstatky letadla po nárazu, začínající na pláži a mířící přibližně 20–40 yardů do vegetace. To ukazuje možný úhel pádu letadla a naznačuje polohu možného místa trosek, jež jsme na fotoografii dříve neviděli. Trosky zde vypadají jako tvary nashromážděné na hromadě a částečně maskované pod baldachýnem stromů a keřů. (… dále Ashmore upozorňuje na četné detaily, jež podporují jeho teorii, že se jedná o Ameliino letadlo… ) Viditelný je také více prohnutý kovu před kokpitem, který by mohl být způsoben náhlým zastavením. Letoun pravděpodobně utrpěl značné škody. Spekulace o dalších stopách jsou skryty pod vegetací v tomto poli trosek a mohou vypovídat o posledních okamžicích letu Earhartové. Jak se naše teorie vyvíjí, přidáváme do této skládačky další dílky. Pomocí těchto nových informací můžeme lépe pochopit i to, jak letci prožívají náraz letadla.“
Na začátku roku 2021 byl zveřejněn satelitní snímek ukazující předmět nacházející se v oblasti Taraia Spit, který poukazuje na podobnost a shodu s přední částí trupu/kokpitu z fotografie z roku 1938.
Zdroje:
www.aero-news.net, www.britannica.com, https://www.mymcmedia.org/blog-amelia-earhart-find-me-the-lass-thats-gone-part-4/,
Part 3: A Sarky Song About Earhart Theories: Off We Go, Into the Wild Bird Guano!
Part 2: Bizarre and Minor Amelia Earhart Theories, and How to Get Involved in the Real Scientific Search
Part 1: Latest Developments in the Search for Amelia Earhart, Part 1
