Zámek v Konopišti za války sloužil jako základna velitelů jednotky SS a v jeho okolí bylo vybudováno výcvikové středisko. Právě k tomuto prostoru se osudného 19. dubna přiblížily dva americké bombardéry, které mířily do Plzně, ale jejich posádky se spletly v navigaci a ocitly se nad nacistickým cvičištěm. Němci oba letouny zasáhli protileteckými střelami a deset mužů z bombardérů vyskočilo s padáky.
Jen jednomu z nich se podařilo Němcům uniknout; v lese ho našel železničář z Tochovic a pomohl mu dostat se do bezpečí. Jednoho Američana nacisté na místě zastřelili, ostatních osm zajali a odvedli k výslechu.
Ačkoli Ženevská úmluva z roku 1929 zakazovala hrubé zacházení s válečnými zajatci, během druhé světové války se na ni nikdo spoléhat nemohl. Zcela bezcenná však rozhodně nebyla: je známo, že zajatí členové britské armády sice byli nuceni pracovat v nacistických továrnách a podmínky v jejich táborech byly tvrdé, nicméně ty nejkrutější sadistické praktiky si dozorci rezervovali pro vězně z řad Židů a Sovětů. Zkrátka a dobře, příslušníci britských sil a jejich amerických spojenců měli docela vysokou šanci válku přežít.
Bohužel, američtí letci sestřelení v dubnu 1945 nad Konopištěm padli do rukou jednotky vedené generálmajorem Alfredem Karraschem, který žádné mezinárodní smlouvy respektovat nehodlal. Američané byli krutě mučeni a poté zastřeleni. Jejich těla byla nalezena až o rok později a identifikována podle oblečení a identifikačních známek. Alfreda Karrasche se nikdy nepodařilo dopadnout a postavit před soud - nikdo o něm už více neslyšel.