První písemné záznamy o amputacích pocházejí už ze starověku. Zatímco samotný řez sám o sobě nebyl až tak velkým problémem, pomineme-li pacientovu nevýslovnou bolest, lékaři museli řešit otázku, jak zastavit krvácení z tepen a zabránit infekci. Egypťané měli ve zvyku ránu po operaci vypálit rozpáleným kovovým nástrojem, tzv. žehadlem, což pro pacienta znamenalo další trauma, ale na druhé straně to bylo poměrně efektivní řešení z hlediska ochrany tkáně před útokem bakterií.
Rychlost v zájmu pacienta
Římský encyklopedista Aulus Cornelius Celsus (asi 25 př. n. l. - 50 n. l.) doporučoval jemnější techniku: cévy se podvázaly a rána se nakonec zakryla kusem zdravé tkáně. Celsus rovněž kladl důraz na rychlost celého zákroku, aby se zkrátilo pacientovo utrpení.
Během středověku nedošlo v oblasti chirurgie k žádným větším pokrokům, lékaři stále vycházeli ze zkušeností svých antických kolegů. Kvůli špatným hygienickým podmínkám mívali amputovaní pacienti jen poloviční naději na přežití, ne-li nižší. Raně novověký lékař a alchymista Pierre-Jean Fabre (1588 - 1658) se zaměřil na upřímný přístup k amputovanému: "Pokud jste nuceni použít pilku, nejprve pacienta řádně informujte o nebezpečí smrti, které se s jejím použitím pojí, a zákrok proveďte na základě jeho svobodné vůle a žádosti, nikoli naopak." (Zdroj: online.boneandjoint.org.uk)
Veterán americké občanské války, který přišel o obě nohy.
Horory americké občanské války
První amputace končetiny v celkové anestezii byla v Evropě provedena v roce 1847, a to v pražské nemocnici Na Františku. Neznamenalo to ovšem, že se praxe změnila jako mávnutím kouzelného proutku všude na světě. Přestože ve Spojených státech ve 40. letech 19. století první operace s narkózou už také proběhly, ještě za občanské války (1861–1865) lékaři často předcházeli sepsi u zraněných vojáků amputací při plném vědomí.
V mnoha případech šlo paradoxně o drobná poranění, která by se dnes dala ošetřit dezinfekcí. Ale tento pojem ještě nebyl znám. Louis Pasteur v těchto letech teprve začínal chápat, že řadu nemocí mají na svědomí škodlivé mikroorganismy a narážel přitom na odpor mnoha kolegů, kteří jeho tvrzení nevěřili.
Odhaduje se, že za občanské války se amputaci končetiny podrobilo asi 45 tisíc amerických vojáků. Po skončení bojů jim stát uhradil protézy, aby se mohli vrátit domů a pokračovat v práci na rodinných farmách. Traduje se, že jistý veterán Robert Hanna si protézu obdrženou od státu schoval pro zvláštní příležitosti a k běžnému pohybu po farmě si vyrobil řadu jiných. Jedna z nich prý měla místo chodidla býčí kopyto! Inu, farmář se v něm nezapřel. (Zdroj: www.nlm.nih.gov)
