Díky filmu Anděl na horách se Jaroslav Marvan poprvé v životě podíval do Vysokých Tater. Natáčení se ale ozdravnému pobytu v ničem nepodobalo. Naopak, řada herců i filmových techniků skončila se zlomeninami a vyvrtnutými kotníky. Sám Marvan si při jízdě na sáňkách zlomil nohu. Hrdě předstíral, že se nic nestalo, a nadále sjížděl kopec s nohou v sádře. Vadilo mu ale, když kolemjdoucí lidé vtipkovali, že filmový štáb připomíná spíš lazaret. "Oni by se smáli, i kdyby nás vezli v rakvi," hřímal.
Zato Stella Zázvorková alias Mánička na natáčení vzpomínala se smíchem, ačkoli i ona si na svahu zvrtla kotník, a rovnou natřikrát. S poraněným kotníkem skončil také její filmový manžel Josef Kemr.
Ačkoli Jaroslav Marvan platil za bručouna a herečtí kolegové s ním legrace moc neužili, u režisérů byl velmi váženou osobností. Role revizora Anděla mu vynesla honorář 45 600 Kčs, což byla v 50. letech závratná částka. Marvan si však své peníze nikdy moc neužíval, herci na něj vzpomínali spíš jako na držgrešli. Po natáčecím dni nikdy nešel s kolegy posedět do hospody, ale zůstával na hotelu, kde bylo všechno v ceně pobytu.
Nestávalo se často, že by si Marvan při natáčení s někým padl do noty. Jen v detektivním příběhu Vražda v hotelu Excelsior našel spřízněnou duši ve Františku Filipovském. Byli ze stejné generace a vyžívali se v kritizování "dnešní herecké mládeže". Marvan se přitom sám projevil jako malý nezbedný kluk, když ho přistihli, jak lepí hašlerku na spodní stranu desky stolu.
