Ze všech dětí, které měl Přemysl Otakar I. se svými dvěma manželkami, byla Anežka zřejmě nejmladší. Jak to už ve středověku chodilo, královské dcery sloužily jako důmyslný politický nástroj k upevňování moci v Evropě. Anežčiny sestry Judita a Markéta Dagmar svými sňatky pojistily Otakarův vliv v Korutanech a Dánsku. Sama Anežka byla už od dětského věku zasnoubena se slezským princem Konrádem.

Zatímco čekala na svého přisouzeného ženicha, vzdělávala se v klášteře premonstrátek v Doksanech. Péče ze strany rodičů si moc neužila, výchovy se dle tehdejšího zvyku plně ujaly řádové sestry. Když bylo Anežce osm let, princ Konrád náhle zemřel. Přemysl Otakar dceři aktivně vyhledal vyšší partii, a to syna samotného císaře Fridricha II. Zároveň usoudil, že by se Anežka měla naučit dvorské etiketě, a tak ji poslal na rakouský dvůr Leopolda VI.

Dost bylo ženichů...

Milý Leopold ale českého krále podrazil a do císařské rodiny protlačil vlastní dceru. Pro Anežku to znamenalo velké ponížení, ve 14 letech se vrátila do Prahy jako děvče na ocet. Následujícího roku o ni projevil zájem anglický král, po pár letech si to ale rozmyslel. Poslední nabídka k sňatku přišla od císaře Fridricha, otce Anežčina předchozího nápadníka. A protože v té době už Přemysl Otakar I. nebyl naživu, Anežka se mohla poprvé sama rozhodnout, zda nabídku přijme.

K údivu celé Evropy česká princezna dala císaři košem a upřednostnila klášterní život. Toto gesto může být vysvětleno jejím zaujetím pro víru, ale možná také odráží typické pocity středověké šlechtičny: jak by se svým životem naložila mladá vzdělaná žena, kdyby o sobě mohla svobodně rozhodovat?

Fridrich byl sice starší jen o 17 let, ale dvacetileté dívce mohl připadat za zenitem. Po jeho boku by se stala nesvéprávnou figurkou, která rodí děti a úzkostlivě dodržuje dvorní předpisy. Anežka měla výhodu, že její otec zemřel dřív, než ji k tomuto způsobu života donutil. Nový král, její bratr Václav I., naštěstí plně respektoval její vůli.

Svou vlastní paní

Václav Anežku zbožňoval a ve všech jejích plánech ji plně podpořil. Pokud bychom to vyjádřili termíny nové doby, Anežka se stala jakousi ministryní zdravotnictví a sociálních věcí. S pomocí dotací od Václava založila v Praze špitál a nechala vystavět klášter klarisek a minoritů, hlásících se k odkazu sv. Františka. Na stavbu Anežka osobně dohlížela a v ženské části kláštera zaujala funkci první představené.

Její vůle byla téměř neomezená; na světské půdě nepodléhala žádnému manželovi a na té církevní vzbuzovala respekt svým vznešeným původem. Po vzoru františkánů rozdala svůj majetek potřebným, ale stále se podepisovala jako "česká princezna". Z této pozice dokonce bombardovala papeže žádostmi, aby mohly klarisky chodit po kraji a hlásat evangelium jako jejich mužští kolegové. Pro řádové sestry chtěla stejná práva, jakých se dostávalo mnichům. V tomto případě bohužel neuspěla, nicméně záporná odpověď od papeže byla vždy opatrná a zdvořilá.

Přestože se vzdala osobního vlastnictví, neznamenalo to, že hodlala strávit život v zapomenuté jeskyni. Nový klášter byl ve své době luxusní stavbou, které v českých zemích nebylo rovno. Anežka si vystavěla duchovní rezidenci sobě na míru. Klášter se honosil sbírkou vzácných kalichů, misálů a knih, jejichž hodnota dosahovala závratné výše. Významnou Anežčinou sběratelskou vášní byly také ostatky svatých.

Moudrá mocná

Duchovní založení nicméně Anežce rozhodně upřít nemůžeme. Je známo, že se často postila, měsíce strávila jen o chlebu a víně. Dokonce i svatá Klára ji v dopise napomenula, aby více dbala na svou výživu a neskončila jako kost a kůže. Anežka však chtěla jít příkladem svým příbuzným a známým u dvora, kteří se v jídle rozhodně neženýrovali. Své filosofické principy se snažila vnést i do politiky. Díky její intervenci Václav I. ukončil válku se svým synem Přemyslem Otakarem II.

Anežka Česká tak vstoupila do dějin nejen jako světice, ale také coby moudrá politická osobnost, která se vzepřela podřízenému postavení ženy ve společnosti. A jak o tom svědčí architektura Anežského kláštera, zároveň byla i ženou s vytříbeným vkusem...