V 18. století se mezi šlechtou rozmohla móda "dvorních mouřenínů". Rekrutovali se z afrických otroků prodávaných ve středomořských přístavech a dovolit si je mohli skutečně jen ti nejbohatší. Díky svému exotickému vzhledu černí služebníci nebyli jen obyčejnými poskoky, ale spíše ozdobou dvora a kuriozitou, kterou si panstvo hýčkalo. Své nadřízené doprovázeli na společenské akce jako lokajové nebo dělali společnost jejich manželkám a dětem.
Angelo Soliman se narodil kolem roku 1721 kdesi na území dnešní Nigérie nebo Kamerunu. Na svou domovinu si však nepamatoval, protože byl už v útlém věku prodán do rodiny bohaté markýzy žijící v sicilské Messině. Když mu bylo 13 let, markýza ho věnovala knížeti z Lobkovic, jenž v té době zastával funkci sicilského císařského guvernéra. Spolu s ním pak Soliman putoval do Vídně, kde ho čekal pozoruhodný osud.
Ze sluhy velkým pánem
Postupně se naučil všem jazykům, které jste v osvícenské střední Evropě mohli zaslechnout. Hovořil prý plynně německy, česky, francouzsky, latinsky a anglicky, přičemž si stále pamatoval italštinu i svůj mateřský jazyk Igbo. Jeho pán rychle postřehl, že chytrého mladíka bude škoda na to, aby plnil funkci dvorní dekorace. Angelo nastoupil do služby k Lichtenštejnům, kteří ho zaměstnali jako vychovatele svých potomků.
Reálné detaily z jeho života se mísí s pověstmi a literární fikcí, takže už dnes nevíme, jak se jeho cesta na výsluní přesně vyvíjela. Traduje se ale, že se na dvorního mouřenína smálo štěstí v kartách a hazard mu vynesl veliké jmění. Byl přijat mezi zednáře a podle neověřených zpráv se mohl setkat s Mozartem. Rodinu Lichtenštejnů opouštěl jako svobodný a vážený muž, jenž měl dveře otevřené do nejvybranějších kruhů.
Angelo Soliman po společenském vzestupu
Dokonce se mu podařilo uzavřít výhodný sňatek s urozenou vdovou, jejímž bratrem byl francouzský generál. Manželům se narodila dcera Josefína, jejíž potomci dodnes žijí v Rakousku a Austrálii.
Nedůstojný konec
Když Angelo Soliman ve svých zhruba 75 letech podlehl mrtvici, mohl odejít na věčnost s vědomím, že prožil zajímavý a naplněný život. Jeho tělesnou schránku však čekala ještě další zvláštní, a tentokrát velmi ponižující etapa. Černá barva pleti a africké rysy fascinovaly vídeňské přírodovědce, kteří si nehodlali nechat ujít příležitost získat něco tak unikátního do svých sbírek. Solimanovo tělo vypreparovali a vycpali, navlékli na něj divošskou sukni a ozdobili jej pštrosími pery a korálky. Potom ho vystavili v císařském přírodovědném muzeu s kulisou afrického pralesa jako vzácný exponát.
Dcera Josefína se po dlouhá léta pro otce domáhala řádného křesťanského pohřbu, avšak neuspěla. Vycpaný Afričan zůstal vystaven až do roku 1848, kdy vídeňské muzeum i s jeho exponáty zničil požár.
Zdroje: https://www.denik.cz/, https://www.economist.com/, https://en.wikipedia.org/
