Pýcha Kambodže
Působivá památka Angkor Wat s tajemnou krásou protknutou duchem náboženství, kterou každý rok navštíví sta tisíce návštěvníků, leží necelých devět kilometrů od města Siem Reap. Sice není, ale měla být zařazená mezi sedm divů světa, na seznam světového dědictví UNESCO přesto jako „div“ přibyla v roce 1992. „Je to tak mimořádná stavba, že ji nelze popsat perem, zejména proto, že se nepodobá žádné jiné stavbě na světě. Má věže a výzdobu a všechny vymoženosti, které si lidská vynalézavost dokáže představit,“ opěvoval Město chrámů ve své zprávě už Diogo go Couto, portugalský mnich, který tam zavítal někdy kolem roku 1550.
Pohled na ruiny Angkor Wat z výšky
Ačkoli o něm španělští a portugalští kapucínští mniši věděli už v 16. století, nebývalý zájem badatelů, archeologů i dobrodruhů o ztracené město vyvolaly posmrtně vydané spisy mladého francouzského přírodopisce a cestovatele Henri Mouhota (1826-1861), kteří se „… jedinečný architektonický zázrak, který je velkolepější než cokoli, co nám zanechaly Řím a Řecko,“ jak ho Mouhot popsal, vypravili hledat a na vlastní oči spatřit ten „…zázrak, který si nikdo nedokáže představit.“
Než Mouhot zemřel na malárii, na svých cestách neprobádanými džunglemi shromáždil obrovskou sbírku hmyzu a mušlí. Do bývalé říše Angkor dorazil v roce 1860 během své druhé a nejdelší cesty. Dnes je celá oblast významnou archeologickou lokalitou, kde na více než 400 km² leží starověké terasy, města, paláce a chrámy. A právě tam, její nejznámější památku – Angkor Wat francouzský badatel objevil celou pohlcenou bujnou vegetací.
Na následujícím videu se můžete podívat na pár záběrů ztraceného města:
Z kambodžské historie
V khmerštině angkor znamená hlavní město, wat pak chrámy. Do 16. století se město jmenovalo Pisnulok, což se vztahuje k titulu angkorského krále Súrjavarmana II. (1113 až 1150), vládci říše, který ho nechal vybudovat jako svatostánek na počet hinduistického boha Višnua a středisko své moci. Koncem 12. století po změně náboženství se stalo místem buddhismu. Svou architekturou má chrámový celek představovat horu Méru a jejích pět vrcholů, která je dle hinduistické a buddhistické víry domovem bohů. Jedna z věcí, kterou si historici nedovedou vysvětlit, je jeho netradiční orientace na západ, což znamená smrt.
Angkor Wat od počátku 13. století, kdy si nejvýznamnější panovník Angkorské říše Džajarvarma VII. (1181-1220) nechal nedaleko vystavět své hlavní sídlo Angkor Thom (Velké město), ztratilo politický, kulturní a obchodní význam. Přesto zůstalo po další staletí střediskem buddhismu a čilého života.
Mohutné kořeny stromů se staly součástí staveb
Velkolepější než cokoliv…
Neuvěřitelnou stavitelskou zručnost a znalosti tehdejších architektů pak představují stavby samotné. Město o rozloze nejméně 1 000 km² (dle odhadů na základě zachovalých ruin), což je pro představu plocha dvakrát větší než Praha, i jeho obyvatele chránila před vetřelci 4,5 metrů vysoká zeď, široký příkop s pískovou hrází, která i zajišťovala přístup do města. Kromě hlavního chrámu a paláce tu byly stovky menších staveb. Ty však byly ze dřeva a jiných méně odolných materiálů. Jen chrám a zeď byly z pískovcových bloků.
Chrám je postavený z obrovských pískovcových bloků
Na jejich stavbu stavitelé přepravili z posvátné hory Phnom Kulen vzdálené přes 50 kilometrů přes 5 milionů tun pískovcových bloků, které vážili až 1,5 tuny. Jak to dokázali je do jisté míry záhadou. Předpokládá se, že ji vybudovanými kanály dopravili k řece a splavili po vorech. Dle zachovalých nápisů archeologové soudí, že na stavbě města, která trvala 35 let, pracovalo 300 000 dělníků, nejspíš otroků. Jako dopravní prostředek využívali přes 1 000 slonů. Další badatelským oříškem je pojivo bloků. Žádná malta. Je to směs zeleniny a rostlin! A přesto vydržela stovky let.
Stěny chrámu zdobí obrovské množství reliéfů božstev a postav hinduistického a buddhistického náboženství, i plastické výjevy, které vyprávějí příběhy ze života a legendy. Nechybí ani sám Suryavarman II., který do města po jeho vybudování vstoupil jako první.
Reliéfy vyprávějí příběhy ze života i legendy
Když modlitby utichly
Jedním velkým otazníkem je zánik říše Angkor (zhruba přelom 15. st.). Možnou příčinou může být úpadek obchodu, smrtelná epidemie, kontaminovaná voda, změny klimatu, vytrvalé deště nebo sucho, kterým se obyvatelé nedokázali přizpůsobit. V úvahu přichází i zemětřesení. Mnozí badatelé ho přičítají neustálým vyčerpávajícím válkám s Čamským královstvím a Siamským královstvím. Předpokládá se, že ani po zániku říše buddhistické město nezůstalo opuštěné, jen postupně chátralo až ho zcela pohltila džungle.
Dnes se turisté do Města chrámů džunglí prodírat nemusí. Zbyly po ní jen monumentální kořeny stromů, které se staly „součástí“ mnoha staveb. Že je tato starobylá památka pýchou Kambodže svědčí i to, že je její symbol od roku 1850 na státní vlajce, ale i na kambodžské měně.
Zdroje: www.bbc.com, www.history.com, www.nothingfamiliar.com, www.holidify.com
