Sňatek Artura Tudora s Kateřinou Aragonskou měl spojit Angličany a Španěly v boji proti Francii. Snoubencům bylo pouhých 15 let, když předstoupili před oltář. Po svatbě se spolu usadili na anglickém hradě Ludlow, manželství ale nečekaně skončilo už po šesti měsících, když Artur náhle zemřel na neznámou nemoc.

Příznaky horečky a třesu se projevily také u Kateřiny, ta se ale jako zázrakem zotavila. Později striktně prohlásila, že je stále pannou, což jí dopomohlo k uzavření sňatku s mladším švagrem Jindřichem a ponechalo jí status budoucí královny.

Na jakou nemoc Artur zemřel, nebylo dodnes objasněno. Prameny uvádějí, že se po celý život těšil dobrému zdraví, rozhodně nešlo o neduživé dítě.

Arturova smrt bývá spojována s epidemií záhadné nemoci, jejíž vlny útočily na Anglii v nepravidelných intervalech mezi lety 1485 a 1552. Doboví kronikáři chorobu popisovali jako obzvlášť zákeřný typ moru, při němž nakažený umírá během jediného dne.

Mezi příznaky patřily silné bolesti hlavy a kloubů doprovázené zimnicí, poté se dostavila vysoká horečka a nadměrné pocení. Pacient umíral na dehydrataci a vyčerpání organismu v řádu 24 hodin od prvních symptomů.

Zvláštní bylo, že nemoc útočila zásadně v letních měsících a postihovala hlavně bohaté vrstvy. Chudině se ze záhadného důvodu vyhýbala, nejsou známa ani úmrtí nemluvňat.

Původce této podivné choroby, označované jako "anglický pot", se dnešním vědcům dosud nepodařilo odhalit. Výše popsané příznaky by ukazovaly na meningitidu, ta by ale ve své agresivitě nešetřila ani chudé lidi, ani kojence.

Jako nejpravděpodobnější se jeví hypotéza mikrobiologa Edwarda McSweegana, podle něhož chorobu mohly vyvolat spóry sněti slezinné přítomné v surové vlně a v mase jatečních zvířat. Třesavka, horečka a rychlé selhání organismu jsou skutečně příznačné pro otravu anthraxem. Spóry se nemohou šířit běžným mezilidským kontaktem, musejí být přímo vdechnuty nebo zaneseny do otevřené rány. Podle způsobu kontaminace se pak nemoc rozvine v plicní či v kožní formě. Tomu odpovídají i zápisky dobových lékařů, kteří u některých pacientů zpozorovali černé skvrny na kůži, zatímco u jiných zůstávala pokožka nepoškozena.