Říká se, že: „Kdo tvrdí, že se nikdy nedíval na Večerníček, dívá se na něj dodnes.“ Pohádky před spaním byli a jsou totiž tak populární, že se z nich stal český fenomén.
Za více než čtyřicet let existence Večerníčku bylo vytvořeno téměř čtyři sta seriálů, přičemž jen mezi lety 1991 a 2005 bylo uvedeno 120 premiér. Pohádky si našly cestu i do dalších evropských zemí a dokonce i do vzdálenějších částí světa, například do Austrálie, Japonska, Keni a Spojených arabských emirátů.
I přes snahu tvůrců vytvářet stále nové pohádky a postavičky, mezi nejpopulárnější patří ty, jež vznikly v 70., 80. a 90. letech. „Za tu dobu, co pracuji v České televizi, jsem si všiml, že ty nejlepší mají tři společné rysy,” říká dramaturg Miloš Zvěřina. „Mají kvalitní literární předlohu, originální výtvarno a nápaditou režii.” Které z večerníčků patří mezi vaše nejoblíbenější?
Krkonošské pohádky
Jediný hraný večerníčkový televizní seriál o bájném vládci Krakonošovi vznikl mezi lety 1973 až 1984. K hlavním postavám patří, kromě vousatého Krakonoše, také chamtivý a zlý Trautenberk a jeho pomocníci Anče, Kuba a hajný. Důležitou roli má také sojka, jež Krakonošovi pravidelně donáší informace o Trautenberkových plánech.
Bob a Bobek – králíci z klobouku
Kreslený seriál o dvou ušácích, kteří bydlí v bývalém klobouku kouzelníka Pokustona, se pyšní 91 díly. Je tak nejdelší ze všech tuzemských večerníčků. Bob a Bobek se navíc stali maskoty Mistrovství světa v ledním hokeji v letech 2015 a 2024.
O krtkovi
Volná série krátkých animovaných filmů pro děti výtvarníka Zdeňka Milera, jež vznikla mezi lety 1957 až 2002, je známá téměř po celém světě. Je totiž zcela originální. Jako svého maskota si Krtečka zvolili astronauti vesmírného raketoplánu Endeavour nebo cestovatelé Pavel Zrzavý a Martina Libřická, již navštívili 22 zemí za 527 dní.
Jája a Pája
Příběhy dvou dvou kluků Jáji a Páji, jejich dědy Lebedy a lakomého souseda Krkovičky byly poprvé uvedeny v roce 1987. Celkem bylo natočeno 26 dílů. Repliku jejich pumpy, kterou měli na dvoře, najdete v Doubravicích u Moravičan v okrese Šumperk.
Mach a Šebestová
Kreslený televizní seriál o dvou spolužácích ze 3.B, kouzelném sluchátku, jež jim daroval jeden starý pán, a psu Jonatánovi obsahuje celkem 34 dílů. Každý z nich začíná tím, že Mach sjede po zábradlí, levým uchem ukazuje směr jízdy, zazvoní na zvonek u bytu Šebestové a schová se. Když jeho kamarádka otevře dveře, vybafne na ni a ona zaječí. Nakonec odejdou spolu vstříc dobrodružství.
Pohádky z mechu a kapradí
Příběhy hlavních hrdinů Křemílka a Vochomůrky byly vytvořeny podle knihy Václava Čtvrtka mezi lety 1968 a 1979. Celkem bylo natočeno 39 dílů, z nichž prvních 13 epizod bylo ještě černobílých. Kolorace se dočkaly v roce 2018.
O loupežníku Rumcajsovi
Loupežník Rumcajs byl původně jičínským ševcem. Jednou se ale neshodl se starostou a byl proto vykázán z města. Usadil se tak v lese Řáholci. I přestože se živí jako loupežník, vystupuje jako kladný hrdina, jenž bojuje proti nespravedlnosti. Mezi jeho společníky patří manželka Manka a syn Cipísek.
Příběhy včelích medvídků
Příběhy Čmeldy a Brumdy, Pučmelouda, lučního koníka a dalších kamarádů z hmyzí říše se do povědomí diváků zapsaly milým ztvárněním, ale také písničkami z pera Zdeňka Svěráka a Petra Skoumala. Texty jako: „Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.” nebo: „Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti.” doslova zlidověly.
Maxipes Fík
Dobrodružství bernardýna Fíka a jeho lidské kamarádky Áji se na televizních obrazovkách poprvé objevila v roce 1976. Od roku 2005 se každoročně v Ahníkově u Kadaně, kde pohádková dvojice bydlela, slaví dětská slavnost Narozeniny Maxipsa Fíka. V Kadani také najdete promenádu s názvem Nábřeží Maxipsa Fíka.
O skřítku Racochejlovi
Je střapatý, bydlí v kloboukové chaloupce a snaží se vypořádat s různými trampotami. Mezi jeho kamarády, ale také nepřátele, patří například Voděnka, strašidlo Famfule nebo Bláteníci. Večerníček O skřítku Racochejlovi byl odvysílán v roce 1997.
Anketa: Vybrali jsme pro vás nejkrásnější české večerníčky všech dob. Vyberte a označte svého favorita
Zdroje: www.novinky.cz, www.cs.wikipedia.org
