Anketa: Označte nejméně sympatického českého porevolučního politika. Jaký je váš „favorit“?

Pád komunismu v Československu v roce 1989 přinesl zásadní změny v celé společnosti. Bezprostředně po revoluci se začaly formovat nové politické strany a hnutí a s nimi se na scéně objevily také nové tváře. Kteří politici vám byly sympatičtí, a kteří vám naopak „pili krev”?

Politici nemají v očích běžných občanů dobrou pověst. I přesto se najdou jedinci, kteří toto povolání považují za své poslání a rozhodnou se, že své okolí zkusí změnit. Jaká jména se zapsala do porevoluční historie?

Josef Lux

Josef Lux se stal členem Československé strany lidové v roce 1982. Až do revoluce byl ale pouze řadovým politikem. Jeho kariéra se začala v září roku 1990, kdy byl zvolen předsedou ČSL, později KDU-ČSL. Jako ministr zemědělství prosadil mnoho klíčových reforem.

Petr Pithart

Původně právník a historik se do politiky zapojil v roce 1968 během Pražského jara. Byl jedním ze signatářů Charty 77 a angažoval se i v oblasti samizdatové literatury. Během sametové revoluce se stal členem Koordinačního centra Občanského fóra a po volbách v roce 1990 hrál klíčovou roli jako konzultant ohledně rozdělení Československa. Je tak označován za jednoho z „otců zakladatelů“ české politiky a ústavnosti.

Stanislav Gross

Stanislav Gross vstoupil do politiky jako člen Československé sociální demokracie v roce 1989, kde se ukázal jako velmi schopný. Pomalu, ale jistě tak stoupal ve stranické struktuře. V roce 2000 se stal ministrem vnitra a o čtyři roky později premiérem České republiky. Jeho vláda ale byla krátká a poznamenaná skandály týkajícími se jeho majetkových poměrů, což vedlo k jeho rezignaci v roce 2005.

Cyril Svoboda

Cyril Svoboda začal svou kariéru jako právník a poradce v oblasti zahraniční politiky. Po revoluci v roce 1989 se připojil ke KDU-ČSL a začal působit v různých vládních pozicích. Mezi jeho největší úspěchy patří post ministra zahraničí, který zastával mezi lety 2002 až 2006. Proslavil se jako schopný diplomat, jenž významně přispěl k integraci České republiky do Evropské unie.

Vladimír Špidla

Vladimír Špidla začal svou politickou kariéru až od roku 1990, kdy se stal místopředsedou pro školství, zdravotnictví, sociální věci a kulturu Okresního národního výboru v Jindřichově Hradci. O dva roky později byl již členem předsednictva ČSSD a v roce 1996 byl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny. Jeho hvězda stoupala stále výš. Dotáhl to na ministra zdravotnictví, ministra práce a sociálních věcí a na předsedu vlády České republiky. Ve funkci byl od roku 2002 do roku 2004.

Mirek Topolánek

Mirek Topolánek vstoupil do politiky v roce 1989 jako člen Občanského fóra. Později se stal členem Občanské demokratické strany (ODS), kde rychle postupoval. Nejdříve se stal předsedou strany a později premiérem České republiky. Jeho vláda však byla často kritizována za kontroverzní rozhodnutí a politické spory.

Jiří Paroubek

Jiřího Paroubka politika lákala již za minulého režimu. Členem Československé strany socialistické byl již v roce 1970. V listopadu 1989 se stal součástí Československé sociální demokracie, v níž se v roce 1993 snažil dosáhnout postu předsedy. Ve volbách ho ale předběhl Miloš Zeman. Podobné neúspěchy zažil také během kandidatury do Senátu nebo při volbě předsedy pražské organizace ČSSD. Až po demisi celé vlády v roce 2005 se na něj usmálo štěstí. Na rok se stal premiérem.

Petr Nečas

Petr Nečas vstoupil do politiky jako člen Občanské demokratické strany (ODS) na počátku 90. let. Působil jako poslanec a postupně se vypracoval až na předsedu strany. K vrcholům jeho kariéry patří post předsedy vlády mezi lety 2010 až 2014. Zatímco jako řadový politik sbíral obdiv, jako premiér byl spíše nepopulární. Proslavil se jako kritik ekologie a zastánce posílení spolupráce s Čínou.

Karel Schwarzenberg

Člen aristokratické rodiny po revoluci působil jako vedoucí kanceláře prezidenta Václava Havla, později se stal senátorem a poslancem. Od roku 2007 byl sedm let ve funkci ministra zahraničí. V roce 2013 také zkusil kandidovat na prezidenta. Karel Schwarzenberg se proslavil svou otevřeností, podporou lidských práv a proevropskou politikou.

Jana Bobošíková

Jedna z mála političek, která se zapsala do povědomí národa, je Jana Bobošíková, Veřejně známou se stala během krize v České televizi na přelomu let 2000 a 2001. O tři roky později byla spolu s Vladimírem Železným zvolena do Evropského parlamentu. Později neúspěšně kandidovala do Poslanecké sněmovny, do Senátu, na post primátorky Prahy i na prezidentku.