Zdroj: Profimedia.cz
Těsně před tím, než kat sťal Annu Boleynovou, zašeptala mu do ucha vtip. Připadá vám vtipný?
„Měla jsem to tušit,” Anna se smutně usmála na svého zpovědníka. „Byla jsem ale zaslepená láskou. Víte, Jindřich dokáže být pozorný. Ale tak, jak rychle se nadchne, tak také ztratí zájem.” Královna se odmlčela. „Má paní, už je čas,” upozornil ji sluha. Žena se zvedla a vyrazila vstříc svému osudu.
Psal se 19. květen roku 1536. Anna Boleynová kráčela dlouhou chodbou. Oblečená byla ve své nejlepší róbě. Šla pomalu, stejně nebylo kam spěchat. „Diváci čekající na mou popravu si toto divadlo nenechají ujít,” pomyslela si a trpce si povzdechla. Představovala si, že vše mohlo dopadnout zcela jinak. Stačilo králi porodit dědice.
Jenže v tom byl problém. I přesto, že Anna byla několikrát těhotná a na svět již přivedla zdravou holčičku, další děti se jí donosit nepodařilo. Nepomáhaly ani modlitby, ani byliny, které jí tajně dala její porodní bába. Věřila, že ji proklela Jindřichova první manželka Kateřina. Když ale bývalá královna zemřela, nebylo se již na co vymlouvat.
Anna Boleynová
Pak zjistila, že si její vrtošivý manžel hledá mladší milenky. „Udělala jsem mu takovou scénu, že na to v životě nezapomene,” svěřila se nejvěrnější komorné, stařičké Marii. „Našla jsem je ve vášnivém objetí, jak sedí na trůnu. Tak jsem ji chytila za vlasy a odtáhla ke dveřím. Měla jsi vidět, jak se tvářili.” Anna se nad vzpomínkou pousmála. Ano, nemínila Jindřichovi tolerovat jeho choutky. Jenže ten její žárlivé scény považoval za ponížení svého majestátu.
Začátek jejího konce se začal psát ve chvíli, kdy se král seznámil s dvorní dámou Janou Seymourovou. Křehká blondýnka sloužila již jeho první ženě, nikdy si jí ale nevšímal. Na první pohled byla tichá, plachá a zdrženlivá. Přesný opak vášnivé Anny.
„Jindřich byl naprosto okouzlen, viděla jsem mu to ve tváři. Přesně takovýma očima sledoval i mě.” Anna rychle zamrkala, aby zahnala ronící se slzy. Náhle si však vzpomněla na posledních pár týdnů. Panovník ji ze dne na den obvinil ze závažných zločinů velezrady. Z jediného důvodu. Aby se mohl znovu oženit a zplodit dědice.
Šestiprstá čarodějnice
„Hrál si s námi jako se šachovými figurkami,” řekla Anna svému zpovědníkovi. „Důkazy proti mně páčil z dvořanů při mučení! Prý jsem udržovala intimní vztah se svým bratrem a jeho přáteli. Dokonce o mně řekl, že jsem čarodějnice, protože jsem se narodila s prstem navíc,” královna na chvíli zavřela oči. „Tak jsem na jeho hru přistoupila a oznámila mu, že pokud mě upálí na hranici, prokleju ho.”
Anna kráčela směrem ke světlu. Měla pocit, jako by se to všechno stalo dávno. Byla vděčná, že král nakonec pod jejím nátlakem zavolal francouzského kata s mečem. Snad to bude rychlé. Na chvíli se zastavila, upravila si sametové šaty a s hlavou hrdě vztyčenou zamířila k dřevěnému pódiu. Dav hlasitě křičel. „Slyšela jsem o vás, že jste mistr svého řemesla,” špitla směrem k popravčímu. „Přeji vám hodně štěstí. Mám totiž velmi štíhlý krk.”
