Anna se narodila do rodiny uznávaného diplomata sira Thomase Boleyna, pozdějšího hraběte z Wiltshiru a z Ormonde. Studovala ve Francii a do Anglie se vrátila v roce 1522. V té době král Jindřich VIII. prožíval vášnivý vztah s její starší sestrou Marií, která v mileneckém loži nahradila svou vlastní matku. Když o tři roky později panovník zahlédl tmavovlasou, hnědookou a štíhlou Annu, hned se do ní zamiloval.
Není divu, Anna byla bystrá, inteligentní, uměla skvěle zpívat, tančit a jezdit na koni. V porovnání s jeho tehdejší manželkou, čtyřicetiletou Kateřinou Aragonskou, byla plná elánu a vášně. Jenže Anna jeho dvoření odmítala. Nechtěla být jen jednou z mnoha konkubín. Ve svých představách mířila výš. Využila tedy problémů v králově manželství a vsadila na jednu kartu. Jindřichovi namluvila, že pokud si ji vezme, porodí mu mužského dědice.
Královna Anna
Panovník jejímu nátlaku podlehl a požádal o anulaci sňatku. Jako důvod uvedl, že zhřešil tím, že si vzal ženu svého bratra. Papež Klement VII. však rozvod nepovolil. Po mnoha dalších pokusech vztah Jindřicha k Anně chladl. To však cílevědomá dívka nechtěla připustit. Rozhodla se, že se králi podvolí. Záhy na to otěhotněla.
To byl pro Jindřicha VIII. nový impuls. Bylo nutné, aby se se svou milenkou oženil. Jen tak měl jeho budoucí syn právo na korunu. Nový arcibiskup canterburský, Boleynův rodinný kaplan Thomas Cranmer, jednoduše prohlásil královo předchozí manželství za neprávoplatné a nový sňatek za zákonný. Papež byl v šoku a zahájil proti Cranmerovi exkomunikaci. V důsledku toho došlo k odloučení Anglie od Říma a vzniku anglikánské církve.
7. září 1533 porodila Anna dceru. Panovník byl zklamaný. Nová královna otěhotněla ještě několikrát, pokaždé ale dítě potratila. Jindřichovi tvrdila, že je to určitě tím, že ji Kateřina Aragonská proklela. Když však později zemřela a Anna stále nebyla schopna dítě donosit, bylo jasné, že má problém.
Anna Boleynová, poslední věta před popravou
Navíc už nebyla tou mladou a vášnivou dívkou. Jindřich VIII. si tak hledal potěšení jinde, což Anna těžce nesla a tropila mu scény. V březnu 1536 se na dvoře objevila dvorní dáma Jana Seymourová. Jemná blondýnka krále uchvátila natolik, že se s ní tajně zasnoubil. Nyní bylo nutné vymyslet, jak svou hysterickou manželku odstranit. Rozvod nepřipadal v úvahu. Král byl přesvědčen, že by se mu mstila. Přišel tedy s ďábelským plánem.
Obvinil Annu z čarodějnictví, cizoložství a incestu s vlastním bratrem. K tomu měla osnovat spiknutí proti králi, zabít ho a provdat se pak za jednoho ze svých milenců. Soudci vynesli rozzsudek okamžitě. Anna měla zemřít rukou kata.
Poprava Anny Boleynové - autor malby: Johann Ludwig Gottfried
Bylo 19. května 1536. Jindřich měl v očích hrůzu. Byl pověrčivý a doufal, že ho jeho manželka před smrtí neprokleje. Splnil přece její poslední přání, že z Francie dorazil popravčí s mečem. Nebude tedy sťata sekerou, kterou si angličtí kati téměř nebrousili a z každé exekuce tak udělali nechutné divadlo. Anna však klečela s hlavou vztyčenou. Oděna do červených sametových šatů s hermelínem. Na tváři měla tichý úsměv. „Doufám, že svému řemeslu rozumíte," obrátila se na kata. „Mám totiž velmi štíhlý krk," mrkla na něj.
Anna se nakonec stala jednou z nejslavnějších manželek Jindřicha VIII. Byla to ona, kdo změnil dějiny. Její sňatek zavlekl zemi do náboženské krize, jež vyústila v sérii vražd, a její jediná dcera Alžběta se stala schopnou a váženou panovnicí, za jejíž vlády probíhal tzv. zlatý věk Anglie.
Zdroj:
