Anneliese pocházela z bavorské silně věřící rodiny. V šestnácti letech se u pubertální dívky začaly objevovat záchvaty podobné epileptickým, agresivní nekontrolovatelné chování, trpěla vidinami s náboženskými výjevy. Klasická medicína si s jejím případem nevěděla rady, lékaři nedokázali určit přesnou diagnózu.

Poté, co nezabraly klasické psychoterapie ani léky, obrátili se Anneliesini rodiče s prosbou o pomoc ke své církvi. Devatenáctiletá dívka se dostala do rukou exorcistů, kteří naznali, že je skutečně posedlá ďáblem. V roce 1975 se jejímu případu začali věnovat dva vymítači – kněží Ernst Alt a Arnold Renz. O rok později, po jejich intenzivním působení, Anneliese zemřela.

Anelise Michel byla normální obyčejná dívka z Bavorska, která se dobře učila, měla spoustu zájmů a milující rodiče. Pocházela ze silně věřící rodiny. A právě to se jí stalo osudným.

Když jí bylo šestnáct let, náhle se u ní objevily podivné záchvaty. Bez zjevné příčiny upadla ve škole do bezvědomí a následující noc měla silné křeče a prokousla si jazyk. Řekla, že měla pocit, jako kdyby ji cizí síla násilím tiskla do postele.

Po dalším záchvatu v srpnu rodinný lékař navrhl neurologické vyšetření s podezdřením na epilepsii. Avšak veškeré testy skončili s negativním výsledkem. Vyšetření bylo i přesto zakončeno diagnózou epilepsie a Annelise dostala antiepileptika.

Během ozdravného pobytu po zánětu plic a pohrudnice prodělala další záchvat bezvědomí. Následné vyšetření opět nepotvrdilo žádnou chorobu. Poté přišly vize, které spíše než halucinacemi byly způsobeny představivostí. Prý se na ni šklebila tlama ďábla.

Tato vize se jí vracela a ona postupně propadala apatii a depresi. Záchvaty ovšem neustávaly a časem se začínaly zhoršovat. Takový způsob života vedla dívka několik let, až do roku 1972, kdy jí bylo 19 let.

Poslední z řady těžkých záchvatů prodělala v červnu 1972, avšak vyšetření bylo opět negativní. Postupně si stěžuje na protivný zápach, který nikdo jiný necítil. Imaginativní vize se dostavují stále častěji.

V tomto okamžiku Annelise začíná hledat pomoc v modlitbě a duchovním životě. Při pouti na San Damiano v Itálii nebyla schopná podívat se na obraz Krista ani vstoupit do kaple, dokonce při pouti napadla ženu, která se o tuto kapli starala.

V této době se o její případ začíná zajímat Adolf Rodewyk, považovaný za specialistu na exorcismus a posedlost, který do jejího života nechce zasahovat, avšak zároveň vyjadřuje přesvědčení, že se v jejím případě skutečně o posedlost jedná.

Po měsících modlení celé rodiny, Annelise i spousty známých a příbuzných se začíná uvažovat o exorcismu, tedy vymítání. Kněz Ernst Alt nakonec pověřil v září 1975 Arnolda Renze provedením tzv. ,,velkého exorcismu".

Mezitím se stav Annelise výrazně zhoršil. Dočasně ochrnula, prodělala řadu křečových záchvatů. Během nich prodělala zuření a napadala okolní osoby. Téměř nespala, trpěla záchvaty hyperaktivity. Skákala do vzduchu, či padala na zem.

První exorcismus, se konal 24. září 1975 a po něm následovalo několik dalších ,,sezení". Vymítači údajně hovořili se šesti domnělými démony, kteří měli být Kain, Nero, Jidáš, Lucifer, Hitler a jeden francký farář.

Subjektivně se dívčin stav začal zlepšovat, v říjnu se u ni dostavily pozitivní vize a přestala upadat do transu. V únoru 1976 vize přestaly úplně. Fyzický stav se však i nadále zhoršoval. Ztrácela na váze, nejedla, odmítala lékaře a 1.července 1976 zemřela.

Rodiče dívky a vymítači byli o dva roky později odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky. Soudní znalec z oblasti medicíny označil celý jev za vážné pochybení a slovně odsoudil katolickou církev, jako největší zlo, které vůbec existuje.