S vědci na Antarktidu
Nové studii zveřejněné na Nature Communications předcházely expedice mezinárodního týmu ODDYSEA. Při prvním výzkumu u Antarktidy v roce 2017 ve východní části Rossova moře vědci našli důkazy o dávných sesuvech půdy. Pod nimi leží slabé vrstvy sedimentů ze zkamenělých mořských živočichů a fytoplanktonu. V rámci Ocean Discovery Program 374 se vědci na místo vrátili o rok později, aby hlubokými vrty až na mořské dno odebrali vzorky v podobě tzv. sedimentového jádra, což je sloupec zemské kůry, ze které lze vyčíst geologickou historii oblasti.
„Kousíček“ Antarktidy v laboratoři
V laboratořích vědci analýzou odebraných vzorků zjistili, že vznikly během dvou období: před třemi miliony let v teplém období pliocénu, a před patnácti miliony lety v miocénu. Tehdy byla voda v průměru o 3 °C teplejší než dnes. Dařilo se řasám a ty po odumření vytvořily kluzké usazeniny náchylné k sesuvům půdy. K těm došlo v době oteplování a měly za následek obrovské vlny tsunami, které zasáhly břehy Jižní Ameriky, Nového Zélandu a jihovýchodní Asie.
Následující video ukazuje grafické znázornění tsunami po podmořském sesuvu půdy:
Antarktická tsunami jako nová hrozba?
Jeden z autorů studie Robert McKay, ředitel Antarktického výzkumného centra na Victoria University of Wellington pro Live Science uvedl: „Během následujících chladných klimatických období a dob ledových tyto kluzké vrstvy překryly silné vrstvy hrubého štěrku, na kterých se objevily ledovce a ledové hory.“ Vzhledem k tomu, že se v souvislosti se změnami klimatu oceány oteplují a ledovce tají, vědci varují, že by tyto změny mohly v Antarktidě sesuvy opět vyvolat a v Jižním oceánu způsobit obrovské ničivé vlny. „Na vnějším kontinentálním šelfu jsou stále stejné vrstvy. Je tedy ,připraven´ na další takové sesuvy…,“ říká McKay.
Vědci s jistotou neví, co přesně podmořské sesuvy v minulosti způsobilo, ale dávají je do souvislosti s táním ledovců během oteplování. McKay dodává, že je „… otázkou, zda je spouštěč těchto událostí stále ve hře.“ Změny v oceánských proudech, které působí na erozi sedimentů budou vědci dále zkoumat pomocí počítačových modelů. „Podmořské sesuvy jsou velkým geologickým rizikem s potenciálem vyvolat tsunami, které mohou vést k obrovským ztrátám na životech,“ říká Jenny Galesová z Plymouthské univerzity ve Velké Británii.
V roce 1929 vlny tsunami vysoké třináct metrů a způsobené podmořskými sesuvy půdy zasáhly Grand Banks u Newfoundlandu. Zahynulo dvacet osm lidí. Dva tisíce dvě stě životů si vyžádaly tsunami o výšce patnáct metrů v 1998 na Papui-Nové Guineji.
Sledujte nás v Google Zprávách