Díry v ledu

V ledu, který pokrývá Weddellovo moře v Antarktidě, se čas od času vytvoří díra. Říká se jí polynie, což rusky znamená díra v ledu. Vzniká většinou u pobřeží působením silných větrů, které vanou z pevniny. Malé průrvy se objevují i na moři, a to poměrně často. Využívají je velryby, tuleni a tučňáci. V dírách se vynoří nad hladinu a nadechnou. Na moři se však neobvykle objevily velké polynie, a to velikosti Nového Zélandu. Bylo to v letech 1974, 1975 a 1976, přestože teplota vzduchu byla pod bodem mrazu. „Mysleli jsme si, že tato velká díra v mořském ledu je něco vzácného, možná proces, který vymizel. Ale události v letech 2016 a 2017 nás přinutily to přehodnotit,“ řekl hlavní autor studie E. Campbell, doktorand oceánografie na Washingtonské univerzitě.

Výzkum oceánografů

Aby výzkumníci polyniím porozuměli, pozorují Weddellovo moře už dlouhá léta. Výzkumný tým v čele s E. Campbellem měl „vědecké štěstí“, protože, jak ukázaly satelitní snímky NASA, v srpnu 2016 se opět mezera v ledu na moři na tři týdny objevila, a to o velikosti 33 000 km². V září a říjnu roku 2017 pak znova a byla ještě větší. Měřila 50 000 km². Pro svou následnou studii těchto polynií tým využil poznatky z projektu SOCCOM, který sleduje klima a uhlík v Antarktickém oceánu. Dále pak údaje z dlouholetého programu pozorování oceánů Argo, satelitní snímky ledové planiny pořízené během několika let, údaje z meteorologických stanic a robotických drifterů. Pomohla i ta od tuleňů, kteří jsou vybaveni senzory a data nevědomky odesílají na pevninu. Výzkum měl ukázat, proč se tato díra objevuje jen v některých letech. Vědce ale také zajímalo, jakou roli může mít v širší oceánské cirkulaci.

Zdroj: Youtube

Co výzkum ukázal

Dle zjištění vědeckého týmu z Washingtonské univerzity se polynie v letech 2016 a 2017 objevily v souvislosti dvou jevů. Za prvé, následkem velmi prudkých bouří téměř o síle hurikánu, které se v těch letech prohnaly nad Weddellovým mořem. Analýzy pak ukázaly, že v důsledku bouří byl v té době oceán obzvláště slaný, protože bouře můžou nastartovat jev zvaný převrácená cirkulace. Teplejší a slanější voda z hlubin se dostává k povrchu, kde ji vzduch ochlazuje, voda houstne, je hustší než voda pod hladinou. Jakmile voda opět klesne, nahradí ji relativně teplejší hlubší voda, čímž vznikne zpětná vazba. Led se nemůže znovu vytvořit. „V podstatě se jedná o převrácení celého oceánu, nikoli o vstřikování povrchové vody na jednosměrnou cestu z povrchu do hlubin," upřesnil spoluautor studie E. Wilson.

Je to první pozorování, které ukázalo, že i menší polynie přesouvají vodu z povrchu do hlubin oceánu. Vědci také vytvořili modelové situace a předpokládají, že se v budoucnu budou polynie tvořit častěji. Velké a dlouhotrvající, jak uvedli, můžou mít vliv i na atmosféru, protože hluboké vody obsahují uhlík z forem života, které po staletí klesaly ke dnu a rozpouštěly se. Jakmile se tato voda dostane na povrch, může se tento uhlík uvolnit. A jak upřesnil A. Isern, vedoucí sekce antarktických věd v Úřadu polárních programů, oceánské vody v blízkosti antarktického kontinentu a Jižního severního oceánu tak ovlivňují oceánskou cirkulaci v globálním měřítku.

Studie byla zveřejněna 10. června 2019 v časopise Nature.

Zdroje: www.washington.edu, beta.nsf.gov