Balkánský řezník Ante Pavelić: Masový vrah unikl spravedlnosti v kněžském taláru

9. leden 2020 četba na 4 minuty
Ante Pavelić

Ante Pavelić

Foto: profimedia

Ante Pavelić, zakladatel chorvatské fašistické organizace Ustašovci, celý život usiloval o osvobození své země. Když se o to zasloužili nacisté a z Chorvatska udělali loutkový stát, ujal se role vrcholového představitele. Za katastrofickou genocidu nechorvatských obyvatel si vysloužil přezdívku Balkánský řezník.

Sen o nezávislosti

Pavelić se narodil 14. července 1889 ve vesnici Bradina v Bosně. Otec pracoval jako dělník, takže Anteho dětství bylo o častém cestování napříč zemí. Po maturitě roku 1910 se rozhodl, že se z něj stane právník, a přihlásil se na fakultu. V tomto období se také velice zajímal o politiku, a tak vstoupil do Chorvatské strany práva.

Ve stejné době, kdy odpromoval a stal se z něj advokát, skončila první světová válka. Pavelić se už plně věnoval politice, nejdříve dělal tajemníka strany, později vstoupil k Mladému Chorvatsku, nacionalistické organizaci, jež chtěla nezávislost státu – po skončení války se stát přejmenoval na Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Od roku 1927 byl poslancem parlamentu (Skupštiny), tuto pozici opustil o dva roky později poté, co se král Alexandr I. chopil moci – Pavelić emigroval do Bulharska a pak do Itálie.

Ustašovci a genocida

Právě v ní roku 1930 spoluzaložil organizaci zvanou Ustaša (od slova ustati – povstat, Ustašovci byli tedy povstalci, rebelové – pozn. red.), ultranacionální hnutí, s nímž chtěl Pavelić vytvořit samostatný chorvatský stát. Tři roky po svém zrodu Ustašovci činili první kroky k nastolení své ideologie – první pokus, invaze do Jugoslávie přes Jaderské moře sice dopadl katastroficky, už o rok později se ale mohli pyšnit úspěšným atentátem v Marseille na jugoslávského krále Alexandra I. Karadjordjeviće. Přestože Ustašovci operovali převážně v Itálii a za podpory tehdejšího italského diktátora Mussoliniho, ten atentát odsoudil a nechal Paveliće zatknout. Do roku 1936 obýval věznici v Turíně, poté byl přesunut do Sieny.

Do země se vrátil až v roce 1941 po jejím „osvobození“; Německou, italskou a maďarskou armádu překvapila radost obyvatel Záhřebu, kteří vojáky, své osvoboditele, vítali s otevřenou náručí, se slzami v očích a slovy vděku. Pavelić se stal hlavou nově vzniklého loutkového státu Nezávislý stát Chorvatsko, a aby podtrhl svou moc, jmenoval se zároveň předsedou vlády a ministrem zahraničí.

Ustašovský režim byl v plném rozkvětu. Židé, Srbové, Romové, komunisté či pravoslavní křesťané se stali cílem vyvražďování. V srpnu 1941 vznikl v Chorvatsku koncentrační tábor Jasenovac, kam putovalo ohromné množství těchto nepohodlných občanů a odkud téměř nikdo nevyšel živý. Počet obětí Pavelićovy genocidy se odhaduje na 700 000, v táboře Jasenovac, kde lidé neumírali v plynových komorách, ale kde jim dozorčí středověkým způsobem podřezávali hrdla nebo řezali hlavy, zemřelo odhadem od 70 000 do 700 000 lidí.

Smrt bez potrestání

S koncem druhé světové války Pavelić uprchl za hranice. První zastávkou bylo Rakousko, poté se vydal do Itálie, kde se až do roku 1948 vydával za pátera Gómeze a pátera Benareze. Duchovní mu následně pomohli odplout do Argentiny, s sebou si kromě pasu odvezl 250 kilogramů zlata a 1100 karátů drahokamů. Namísto tichého a nenápadného života na sebe upozorňoval založením ustašovské exilové vlády zvané Chorvatské osvobozenecké hnutí. Přesto dlouhé roky prchal spravedlnosti.

Dne 10. června 1957 si ho pravděpodobně vyhmátla jugoslávská tajná služba a pokusila se o atentát. Pavelić vyvázl živý, avšak s těžkými zraněnými. Ze strachu o život se o 2 roky později uchýlil do Španělska, kde 28. prosince zemřel ve své posteli.

Akční letáky