Kostel sv. Cyrila a Metoděje hostil nejen legendární parašutisty, ale také se zde skrýval bývalý kancléř prezidenta, Přemysl Šámal, nebo odbojář, major Jan Sadílek. Pravoslavní duchovní také pomáhali stovkám pražských Židů, kterým vystavovali falešné křestní listy, díky nimž nebyli odvedení do koncentračních táborů.

Významným počinem bylo však ukrytí sedmi parašutistů z výsadků Anthropoid, Silver A, Out Distance, Bioscop a Tin, kteří sem na jaře 1942 postupně přicházeli. Jako poslední se zde ukryli známí výsadkáři Jan Kubiš a Josef Gabčík, kteří provedli atentát na Heydricha. (Zdroj: cs.wikipedia.org)

Úkryt by byl bezpečný, kdyby si parašutista Karel Čurda ze skupiny Out distance nepustil pusu na špacír. Nacisté totiž dlouho nemohli získat jakoukoli stopu a ani tvrdé represe k nalezení atentátníků nevedly. Způsobily však, že se Čurda psychicky zhroutil. Nevydržel nátlak své matky a sestry, a fakt, že si každý den četl seznamy mrtvých v novinách, mu na pohodě také nepřidal. Rozhodl se nejdřív poslat na četnickou stanici v Benešově anonymní udání, to však zůstalo bez odezvy.

Proto 16. června vyrazil do Prahy, aby vyhledal své kamarády, kteří se měli ukrývat v krycím bytě rodiny Svatošových. Tam je ale nenašel. Odešel tak na gestapo, kde poskytl základní informace o rodinách, které měly spolupracovat s parašutisty, což vedlo k uvěznění a mučení rodiny Moravcových. (Zdroj: cs.wikipedia.org) Jeden z rodiny, Vlastimil „Aťa“ Moravec, nevydržel 17. června 1942 psychické a fyzické týrání. Když mu ukázali tělo mrtvé matky, prozradil, kde se parašutisté skrývají. Téměř 800 příslušníků Waffen-SS zamířilo k pravoslavnému kostelu.

Útočný oddíl vnikl do samotného kostela a zahájil palbu na tři ze sedmi parašutistů, kteří měli na kůru hlídku. Obránci měli k dispozici jen pistole s omezeným množstvím munice a snad i nějaké granáty. I přesto se prvnímu výpadu ubránili. Nacisté pak změnili taktiku. Na kostel začali střílet i z okolních budov. Jelikož ale ohrožovali vlastní lidi, palba byla zastavena. Následovala vleklá přestřelka v prostorách kostela, která trvala dvě hodiny. Parašutistům však došly náboje. Adolf Opálka a Josef Bublík si poslední náboj nechali pro sebe. Jan Kubiš vykrvácel na následky četných zranění. Mrtvoly pak vojáci položili na chodník a gestapo je pomocí svědků a Karla Čurdy identifikovalo. Zbývali ještě výsadkáři ukrytí v rozsáhlé kryptě, kterou nechtěně prozradili kaplan Vladimír Petřek a farář Alois Václav. Na stopu je údajně přivedl objev čtvrtého obleku na empoře, který zjevně nepatřil nikomu z mrtvé trojice. (Zdroj: cs.wikipedia.org)

Zbylí čtyři parašutisté slyšeli přestřelku nad svými hlavami. Poté, co utichly výstřely a výbuchy z granátů, jim došlo, že teď je řada na nich. Bojovali ale statečně a kryptu hájili celé čtyři hodiny. Hasiči se je snažili vytopit i vykouřit a pálili kulometem i do malého okénka krypty. Po osmnácti dnech ukrývání se cesta výsadkářů uzavřela. Jednotky Waffen-SS totiž vypáčily kamennou desku a mířily dolů do podzemí.

Josef Gabčík, Josef Valčík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc využili svých posledních nábojů a zastřelili se. Po vynesení byla jejich těla opět identifikována. Nacisté mohli považovat akci za úspěšnou. K. H. Frank, který osobně akci sledoval, nechal z nedalekého lahůdkářství donést koňak a chlebíčky a všichni vysocí důstojníci si nad mrtvými těly připili.